GIŹYCKI, JERZY
ŠACHY VŠECH DOB A ZEMÍ
(Z szachami przez wieki i kraje)
Práce, Praha, 1975
edícia Kotva
preklad Vladimír Karafiát
prebal Miloslav Fulín
1. vydanie, 24.000 výtlačkov
šport, hobby
480 s., čb a far fot., čeština
hmotnosť: 936 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal po krajoch ohnutý
3,60 € PREDANÉ
*H-TV-2* rimle
Známý polský filmový kritik Jerzy Gižycki se již mnoho let zabývá šachovou problematikou. Jeho zájem je však výlučný a svérázný. Nezaměřil se na šachovou hru jako takovou, nýbrž se snaží objevit a postihnout, jak šachy po staletí — od svého vzniku a rozšíření — ovlivňovaly světovou kulturu a umění. Dokazuje na mnoha příkladech ze všech oborů umělecké tvorby, že neexistuje oblast, kterou by šachy nezasáhly. A nejen pasivně — v tom smyslu, že umělci, vědci, politici, vojevůdci a veřejní pracovníci hráli šachy —, ale šachy ovlivnily jejich tvorbu a jejich činnost i aktivně: Šachová hra se nejednou stala přímým inspirátorem jejich života a díla. Prosazovala se však i do oblastí šachům na první pohled velmi vzdáleným, do divadla, filmu, básnictví, prózy, hudby, malířství... A zároveň se autor snaží postihnout, jak také šachy byly zpětně těmito obory ovlivněny, především pak vědeckými objevy a bádáním.
Do jisté míry je jeho kniha také dějinami šachů, i když tato oblast je podána v co možná největší zkratce. Přesto dává zajímavý obraz lidského snažení. Zjednodušeně je možno říci, že úroveň každé z historických epoch lidstva se odrážela v úrovni šachové hry. I toho je Gižyckého kniha dokladem. Tím spíše, že text je provázen velkým bohatstvím dobových obrázků, rytin, karikatur, fotografií z filmů, poštovních známek apod.
Publikace Jerzyho Gižyckého měla veliký úspěch nejen doma (v Polsku měla dosud dvě vydání), ale i v zahraničí, například v SSŠR, Madarsku, ve Švédsku, Anglii, Francii, Itálii a Španělsku. České vydání autor doplnil některými ukázkami z naší historie a umění.
VÁLKA A LÁSKA NA ŠACHOVNICI
Smrt matuje krále.
Nekrvavý boj vedený na polích šachovnice je jakoby v malém obraz úsilí dvou nepřátelských sil, dvou armád. Od chvíle, co šachy existují, byly obrazem skutečné války; dokonce pojmenování figur, jejich funkcí a pohybů pochází od skutečného vojska. Staroindický název šachů — čaturanga — znamenal, jak je známo, armádu, a postavení figur a druhy zbraní odpovídaly tehdejším vojenským formacím (např. pěchoty, jezdectva, vozů tažených slony). Má se za to, že dřív než se šachy staly zábavou, byly ve staré Indii hrou výlučně vojenskou, která sloužila ke školení důstojníků a velitelů. Odtud pramení vojenská terminologie a válečná pravidla hry. Po mnoha staletích získaly některé figury „civilní“ podobu — svědčí o tom třeba takové názvy jako šašek, biskup, dáma — ale nikdy a nikde neztratily šachy svůj „lidský“ charakter.
Šachová deska = bojiště, hra = urputný boj. Tento obraz tak výrazně působil na představivost, že šachové výrazy se staly skvělou řečnickou i literární metaforou, vstoupily do mluveného i psaného jazyka, i když se v takových případech již týkaly záležitostí reálného života:
„...Velká hra pokračuje bez přestávky — ve dne, v noci ji rozehrávají na šachovnici historie polské orgány Bezpečnosti, když rozbíjejí plány nepřátelských rozvědek...“ (Lucjan Wolanowski v časopise „Twórczość“, 1954)
,,... Všechny pohyby na šachovnici života čtyř postav byly provedeny. Děj románu (...) byl doveden do konce.“ (Edward Boyé, komentář k románu „Mlha“ od Miguela de Unamuno)
,,...Carpentier (...), kterému Churchill vyprávěl anekdoty a jehož si vážil prezident republiky, byla jen šachová figura v rukou mocných finančních klik, které financovaly sportovní život na Západě.“ (Zygmunt Kalužyński v časopise „Nowa Kultura“, 1954)
V článku s titulem „Šachy a strachy pana Dullese“, uveřejněném v týdeníku „Przyjaźń“ (1954), byla takřka celá politická situace analyzována pomocí šachové metafory:
„...washingtonští stratégové provedli několik pohybů na diplomatické šachovnici... Potom pan Dulles dostal chuť hýbat na své šachovnici i jinými, již významnějšími figurami...“
