Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

nedeľa 18. decembra 2016

CARUS, TITUS LUCRETIUS - O PŘÍRODĚ

CARUS, TITUS LUCRETIUS

O PŘÍRODĚ
(De rerum natura)

Svoboda, Praha, 1971
edícia Antická knihovna (12)
preklad Julie Nováková
2. prepracované vydanie (v tomto vydavateľstve 1.), 27.600 výtlačkov

literatúra staroveká, poézia
272 s., čeština
hmotnosť: 344 g

tvrdá väzba, papierový prebal
stav: dobrý

3,20 € NENÁJDENÉ

*BIB09*

V proslulém eposu O přírodě vykladá Lucretius Epikurovu filosofii blaženosti na tomto světě. Účelem tohoto díla bylo zbavit lidi strachu před bohy, před smrtí a před osudem, zachránit člověka z mravní bídy v dobách nejistot a velkých společenských přesunů. Lucretius zapřísahá své spoluobčany, aby se nepachtili za mocí, slávou, bohatstvím; v předvečer občanských válek prosí bohyni Venuši o mír; úchvatně líčí přírodu, ale i věčný pokoj smrti. Jeho velebáseň, která ve své době soutěžila s Vergiliovým eposem o rolnictví o titul nej krásnější starořímské skladby, promlouvá dosud plným hlasem i ke čtenáři moderního věku:

Proto ano, ba ano! to příjmení „matka“ má země právem, neb lidstvo povila ona a v určitý čas i všecky živoucí tvory, co se jich honí a hemží hluboko v horách, a zároveň nebeské ptactvo pestrého peří.

Že však nějaká mez musí pro plodnost platit, ustala jako žena, jež zeslábne stářím.

Čas totiž celý svět s jeho tvářností mění, z jednoho stavu se všecko obrací v druhý, nic nevydrží být sebou, všecko je v toku a všecko přetváří příroda v podobu novou. Jedno vadne a trouchniví, umdleno věkem, a pod tím už pučí druhé a dere se z prachu. Tvářnost celého světa tak převrací doba, z jednoho stavu se země obrací v druhý, nemůže už, co kdysi, a nosí zas nové.

Úplný překlad Lucretiova eposu je teprve dílem naší doby. V roce 1945 dostávají čeští čtenáři citlivý překlad Lucretia z pera Julie Novákové; o tři roky později vychází posmrtně klasicizující překlad Josefa Koláře. Dnes předstupuje nakladatelství Svoboda před čtenáře s druhým, přepracovaným vydáním překladu Julie Novákové.







Zpěv Čtvrtý

V ZAPADLÉ KONČINĚ MÚS, kam nevkročil člověk,
až já — je rozkoš se blížit k netknutým zřídlům a pít;
je rozkoš si nové květiny trhat
a pro svou hlavu je splétat v nádherný věnec,
jejž nevtiskly dosavad nikomu na skráně Músy:
předně že zvěstuji veliké věci a z tuhých okovů pověr
že hledím vyprostit ducha;
potom že zpívám tak jasně o temných věcech,
krášle všecko v své písni básnickým kouzlem.

I to má totiž svůj dobrý a patrný důvod;
jako když lékař se protivný peluněk děcku pokouší podat,
kol dokola okolek číše sladkým a plavým mu napřed pomaže medem,
aby se bezelstné dítě tak ošálit dalo alespoň po rty
a mezitím peluňku spolklo odporný odvar,
tou mýlkou neduhu ušlo a na tento způsob se zhojit a zesílit mohlo:
podobně nyní i já — neboť nauka tato nezasvěceným se zdá být poněkud hořká
a dav se jí straní a hrozí — chci učení naše vyzpívat s Músami
básní luzného zvuku a lahodným múzickým medem je pomazat jaksi,
zda by se na tento způsob snad na moje verše upoutat dal tvůj duch,
až prohlédneš do dna věci i svět, jeho řád a podstatu celou.

JAKÉ JE PODSTATY DUCH, jsem vyložil výše, 
z čeho je složen, jak žije ve svazku s tělem 
a kterak v prvotní prvky se rozkladem vrací.

Ted začneme o tom, co s tamtím souvisí těsně:
to jsou ony tak řečené obrázky věcí,
které se věcem jak blána slupují z těla,
sloupnuty sem a tam se povětřím nesou,
a střetajíce se s námi, i v bdění, i ve snu
na nás pouštějí hrůzu: to hledíme leckdy
na mrtvých stíny a podoby úžasně věrné,
jež ze mdloby spánku nás nejednou vytrhly strašně.
To nejsou z Acherontu snad uprchlé duše,
nevěř, že stíny se vznášejí ve středu živých
či že by po smrti z nás snad zbývalo něco:
neboť podstata ducha i podstata těla
společnou smrtí se rozešly ve svoje prvky.
Proto ti říkám, že s vrchu a hladiny věcí se nesou podoby věcí a obrázky jemné.
I s myslí tupou je možno to poznat: viz další.
O prvcích věcí všech je uzavřen výklad,
jaké že jsou a jak různými tvary se liší,
jak puzeny neklidem věčným se hýbají samy
a na jaký způsob z nich kdekterá věc může povstat;
teď začneme o tom, co s tamtím souvisí těsně:
to jsou ony tak řečené obrázky věcí,
které by mohly slout i blány či slupky,
neb obrázek nese tvar i podobu věci,
z jejíhož těla se pokaždé odloupne k letu.
Předně od mnoha věcí, jež vidíme okem, 
uvolňují se prvky: bud v rozptylu řídkém, 
jako z polena kouř a z plamene teplo; 
anebo v spleti a hustě, jako když v létě