Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

nedeľa 18. decembra 2016

LUCANUS, MARCUS ANNAEUS - FARSALSKÉ POLE

LUCANUS, MARCUS ANNAEUS

FARSALSKÉ POLE

Svoboda, Praha, 1976
edícia Antická knihovna (33)
preklad Jana Nechutová
predhovor Eva Kuťáková
obálka Leo Novotný
1. vydanie, 23.750 výtlačkov

literatúra staroveká,
372 s., čeština
hmotnosť: 430 g

tvrdá väzba, papierový prebal
stav: dobrý

3,20 € NENÁJDENÉ

*BIB09*

Jediné zachované dílo mladého básníka, synovce filosofa Seneky, je vynikajícím dokladem nemocné doby, výrazem „ztracených iluzí” římské aristokracie a zároveň významným uměleckým dílem. Lucanus, zpočátku osobní přítel císaře Nerona, měl možnost nahlédnout do života nejvyšší římské společnosti, a to jej posléze přivedlo k republikánskému smýšlení a k účasti v Pisonově spiknutí. Když bylo spiknutí v roce 65 odhaleno, byl Lucanův osud zpečetěn a „z laskavosti” císařovy směl skončit svůj život libovolným druhem smrti.

Přesto, že Lucanus zemřel ve svých 26 letech, byl autorem velmi plodným. Starověk znal celou řadu jeho básnických i prozaických děl. Nám se zachovalo pouze jeho nejvýznamnější dílo, nedokončený historický epos o občanské válce (Bellum civile nebo také Pharsalia), který předkládáme čtenářům pod názvem Farsalské pole. Námětem básně je válka mezi Caesarem a Pompeiem, jež vedla k pádu republiky. Lucanus postupně vykládá hlavní události této války, počínaje vystoupením Caesarovým a jeho přechodem přes Rubikon, líčí bitvu u Farsálu a smrt Pompeiovu; báseň je přerušena v epizodě Caesarova pobytu v Egyptě. Děj probíhá bez zásahů olympských bohů, chod událostí řídí Osud. Hlavní nit vyprávění se často ztrácí v dlouhých odbočkách, popisech, čarodějných scénách, ale i ve scénách bojových. Lucanus zde spojuje rétorickou obratnost s talentem a vášnivým zaujetím mladého člověka. Řeči jeho postav odpovídají přísným požadavkům řečnické teorie, jsou náležitě vybaveny vybroušenými básnickými tropy a figurami. Lucanus miluje vyjadřování v krátkých pointovaných větách, antiteze, apostrofy, prudké kontrasty a ponuré obrazy. Je tak poplatný deklamačnímu slohu své doby, který na rozdíl od „starého” slohu Ciceronovy generace dostal jméno „nový”.

Lucanův epos Farsalské pole byl vyhledáván čtenáři po celou dobu trvání evropské vzdělanosti, zvláštní oblibě se však těšil v 17. - 18. století, v době anglické a francouzské buržoázni revoluce, kdy byl pojímán jako manifest republikánství a nenávisti k despocii.








Domluvil, odvázal loďku a plachty svěřil hned větrům. Ty když začaly vát, tu nejenže padaly vzduchem hvězdy a zanechávaly v svém letu ohnivou dráhu, zdálo se dokonce, že se i souhvězdí třásla, jež pevně nejvýše na nebi stojí; jde mořskou hladinou černá hrůza a v dlouhém běhu se zdvíhají vlny, zle svými hřebeny hrozící — nejisté je, kam vát bude vítr; hladina kypí a svědčí, že začala bouře. Vtom praví správce zmítané loďky: „Jen pohleď, co zběsilá voda chystá! Zda západní duje, či východní vítr, je zcela  nejisté. Ókean zprava i zleva loď bičuje zrádně. Vítr je v mracích i v nebi. Když hledíme k hukotu moře, zmítá jím západní vítr. Vždyť v takové spoušti přec břehů hesperských nemůže dosáhnout loď ani trosečník její. Jediná spása: té cesty se vzdát, směr zaměnit, který není nám přán! Nuž dovol s tou týranou loďkou se vrátit k břehu, ať pevná zem nám není vzdálena příliš!“ Caesar, jist tím, že obtíže všechny mu ustoupí, praví: „Pohrdni hrozbami moře, svěř plachty zuřícím větrům! Jestli plout do Itálie se bráníš z návodu nebes, z návodu mého tam pluj! Máš jediný k obavám důvod oprávněný — že nevíš, kdo jsem: ten, kterého nikdy bohové neopustí, jemu Štěstěna tehdy jen škodí, přijde-li na prosbu teprv. Pluj bezpečně uprostřed bouře, když jsem ti ochráncem já! Zde nebesům hrozí a moři zkáza, ne naší loďce! Když tíží ji Caesar, to břímě chrání ji před vlnobitím! To šílené běsnění větrů nebude trvat už dlouho. Tvá loďka prospěje vlnám. Nazpátek nepluj! Hleď na břeh co nejbližší s plachtami doplout! Výběžek kalaberský v svůj přístav tě přijme, to věř mi, jestli už k záchraně člunu a mne nám nebude dána jiná země. Ty nevíš, co taková pohroma chystá: v běsnění nebe a moře přec sama Štěstěna bledá, čím by mi na prospěch byla!“ — Než dál mohl hovořit, dravá vichřice z rozbité loďky jim urvala strhaná lana, dolů pak smetla i plachty, co nad křehkým stožárem vlály. Zlověstně zaskřípal člun, jak v kloubech sroubení prasklo. Potom z celého světa se řítilo nebezpečenství. První jsi z Ókeanu ty, Caure, vystrčil hlavu, přitom jsi způsobil příboj. Již zuřilo moře, jež vzdouvals, všechny vody své nyní vstříc mohutným skaliskům zvedá. Naproti Cauru jde Boreás chladný, jenž vody zas vrací, hladina v pochybách vázne, kdo z nich jí stane se vládcem. Sveřepý severák skythský však zvítězil, stočil ty vody, z písků, na dně až skrytých, tak učinil mělčinu pouhou. Boreás nevznesl vlny až ke skalám, vždyť jeho proudy lámou se nárazy Cauru — a vzkypělé vody jsou schopny srážet se ještě i tehdy, když úplně ustaly větry. Myslel bych, ani Euros že nepřestal hrozit a Notos, černý bouřnými mraky, že neleží v Aiola skalním vězení, ale že všechny ty větry se řítí, a každý z obvyklé strany a brání si zhoubnými víry své říše, takže zůstalo moře stát uprostřed. Nevelká moře strhnou ty větry však s sebou: tak Tyrrhénské přechází do vln egejských, do loňského se Jaderské s hukotem valí. Kolik to vysokých hor, jež nadarmo tepalo moře, zakryl ten neblahý den! Ach, kolik svých vrcholů země pohřbila, zdolaná živly! Vždyť na našem břehu tak mocné vlny se nemohou zvednout, ty oklikou z jiného světa, z velkého Ókeanu, se přihnaly, svírají zemi, a ten mohutný příval pak vytváří zlověstné vlny. Olympský vládce tak přijal kdys na pomoc znaveným bleskům