MALÍŘOVÁ, HELENA - BLESK

MALÍŘOVÁ, HELENA

BLESK
A JINÉ POVÍDKY

Komunistické nakladatelství a knihkupectví, Praha, 1928

próza krátka, poviedky,
192 s. čeština
hmotnosť: 211 g

tvrdá väzba
stav: výborný, osobné venovanie na patitule s vročením 1929

NEPREDAJNÉ

*H-7-1*

HALL, MARI - REIKY - LIEČENIE VESMÍRNOU ENERGIOU

HALL, MARI

REIKY - LIEČENIE VESMÍRNOU ENERGIOU
interný študijný materiál určený pre záujemcov a priaznivcov metód alternatívnej medicíny, racionálnej výživy a liečenie prírodnými prostriedkami
Príručka liečiteľa

Eko-konzult, Bratislava
edícia Alternatívna medicína

alternatívne liečenie,
56 s., čb obr., slovenčina
hmotnosť:  83 g

mäkká väzba
stav: výborný

1,00 € PREDANÉ

*H-TV-2*

TOMIN, JÚLIUS - FAJČENIE ALEBO ZDRAVIE

TOMIN, JÚLIUS

FAJČENIE ALEBO ZDRAVIE

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava, 1980
1. vydanie, 870 kusov
grafická úprava Anna Miniariková

zdravie
72 s., slovenčina
hmotnosť: 57 g

mäkká väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý

0,10 €

*printer*

FILIPI, JOSEF JAROSLAV - S MASARYKOVÝMI

FILIPI, JOSEF JAROSLAV

S MASARYKOVÝMI
Hrst vzpomínek

Čin, Praha, 1947
edícia Živá věda (24)
obálka Viktor Nikodem
1. vydanie

história, životopisy, dedikácia autora
172 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 422 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: výborný, osobné venovanie autora s podpisom, bez datácie

NEPREDAJNÉ

*H-6-5*

Lidí, kteří byli nablízku profesoru Masarykovi a jeho rodině, je už málo.

A ještě méně je těch, kteří umějí své vzpomínky vypsat tak pravdivě a s takovou láskou, jak to udělal ředitel státních odborných škol Josef Jaroslav Filipi, který nás uvádí přímo do Masarykovy rodiny.

Při četbě Filipiho vzpomínek vidíme nejen realistický obraz Masarykův, ale poznáváme také paní Charlottu, a z přátelských rozmluv a příhod se dovídáme snad po prvé, kdo byl Herbert Masaryk. Autor ovšem nemohl zapomenout ani na ostatní členy Masarykovy rodiny, na Alici, na Olgu a na Jana.

Masarykovi byli střediskem českého národního života. A tak se ve vzpomínkách Filipiho objevuje v souvislosti s Masarykovými mnoho jmen a postav našeho veřejného a uměleckého světa. Všechny čtenáře budou jistě velmi zajímat Masarykovy rozhovory a úsudky o nich a Masarykův poměr k nim. Filipiho vzpomínky přinášejí mnoho nového, co jsme o Masarykovi dosud nevěděli a jsou při tom příspěvkem k dějinám našeho života před první světovou válkou. Autor je napsal už v roce 1938, tehdy však nemohly být uveřejněny. S tím větším zájmem a potěšením si je přečteme nyní.

Několik neznámých reprodukcí a dokumentárních fotografií doplňuje tuto krásnou knížku, která se přes svůj skromný cil dobře připojuje ke všem vzpomínkovým dílům o Masarykovi.

Hodnotu přímého svědectví a živost vypravování jistě všichni oceníme a jsme za ni autorovi vděčni.

Drobné historky

»Ještě jako profesor jsem dělal svým dětem Mikuláše,« přiznal se president Masaryk Karlu Čapkovi.*

Ano, dělal.

Bylo to v prosinci 1895, kdy nám, Mitrovskému a mně, Herbert v předsíni pošeptal:

»Dnes u nás bude Mikuláš.«

Pan profesor poseděl po svačině jako obyčejně na kus hovoru, ale když se zešeřilo, ztratil se jakoby na procházku. Zatím šel jenom do kuchyně, kde bylo připraveno biskupské roucho, které mu služka pomohla ustrojit.

Za chvíli zacinkal v předsíni zvonek.

»Mikuláš!« vykřikl Jenda, Olinka sebou polekaně trhla a hup mamince na klín.

Do dveří vstupoval vysoký stařec s dlouhým bílým vousem, oděný sněhobílým rouchem a zlatým ornátem, s mitrou na hlavě. V jedné ruce třímal dlouhou berlu, v druhé nesl košík s dary. Olinka se tulila k matce, ale Jenda se šibalsky usmíval, ten Mikuláše hned poznal a větřil, že z toho kyne něco dobrého.

»Dobrý večer všem!« pozdravil vážně velebný stařec.

»Pěkně vítáme, pane Mikuláši,« odvětila paní Masaryková.

Mikuláš kráčel zvolna ke stolu, u něhož jsme seděli.

Přistoupil nejprve k paní s dceruškou a vyptával se Olinky, je-li poslušná a zdali se modlí.

»Pane Mikuláši, Olinka je hodná, poslouchá hezky tatínka i maminku a ráda se modlí,« odpovídala za dcerku maminka.

»Tož ji musíme něčím pěkným podarovat, když je tak hodná,« pravil Mikuláš a vyndával z košíku panenku, knížku a něco sladkého.

Potom se obrátil k Jendovi a ptal se přísně:

»A co ty, učíš se dobře, posloucháš a modlíš se?«

Jan odpovídal sám a chválil se jen což, až jsme se všichni musili smát. Když matka jeho slova potvrdila, dostal i on nějakou knížku a mlsotu.

Potom se Mikuláš obrátil k velkým, po řadě je vyzpovídal, a když ho všichni ujistili o svém dobrém chování, dostali také oni dárky. Já s Mitrovským jsme dostali po několika výborných tužkách kohinurkách.

Na konec Mikuláš ještě všecky napomenul, aby byli i nadále hodní a dobře se učili, slíbil, že se napřesrok přijde zas podívat, a zeptal se, kde je dnes tatínek?

Osmělená Olinka, jejíž tvářičky hořely radostí, že to tak dobře dopadlo, vykřikla:

»Šel na procházku!«

Mikuláš ho vzkázal za obecného veselí pozdravovat, a jak vážně přišel, tak vážně zase odešel.

Když za chvíli vstoupil pan profesor, oblečený zase do civilu, do pokoje, zvěstovala mu Olinka radostně, že tu byl pan Mikuláš, pochlubila se jeho dárky a nezapomněla dodat, že ho pan Mikuláš vzkázal pěkně pozdravovat.

To měl tatínek radost!

TIBENSKÝ, JÁN - SLOVENSKO 1 - DEJINY

TIBENSKÝ, JÁN

SLOVENSKO 1 - DEJINY

Obzor, Bratislava, 1971
fotografie Roman Bunčák, Lýdia Grúberová, Ján Kanka
obálka Róbert Brož
1. vydanie, 22.500 výtlačkov

geografia, história,
856 s., čb a far fot., slovenčina
hmotnosť: 2515 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: dobrý, bez prebalu, v texte na málo miestach poznámky ceruzou

7,90 €  in **S8Z**

*mipet*

BREHM, ALFRÉD - AZ ÁLLATOK VILÁGA 13

BREHM, ALFRÉD

AZ ÁLLATOK VILÁGA 13
HALAK

Gutenberg, Budapest. cca 1920 (?)

príroda
416 s., 4 far., 48 čb fot., maďarčina
hmotnosť: 1050 g

tvrdá väzba
stav: poškodená obálka, oddelená väzba

1,90 €  DAROVANÉ

*mipet*

WALTARI, MIKA - EGYPŤAN SINUHE I.

WALTARI, MIKA

EGYPŤAN SINUHE I.
Pätnásť kníh zo života lekára Sinuheho asi od roku 1390 do roku 1335 pred naším letopočtom
(Sinuhe der Ägypter)

Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1986
preklad Gabriela Vigašová
edícia Retro (47)
obálka Ján Krížik
2. vydanie, 60.000 výtlačkov

beletria, román, história, Egypt,
320 s., slovenčina
hmotnosť: 285 g

mäkká väzba

1.) stav: zachovalý - 0,90 € *mipet*
2.) stav: dobrý, neautorské venovanie - 1,00 € *zukol4*  DAROVANÉ EGJAK

Pätnásť kníh Egypťana Sinuheho uvádza čitateľa do čias starého Egypta v rokoch 1390 až 1335 pred naším letopočtom. Múdry a vzdelaný lekár v štvrti chudobných prijal malého najdúcha, dal mu meno Sinuhe, zasvätil ho do tajomstiev liečenia a okrem všetkej starostlivosti ho zahrnul aj láskou. No Sinuhe, ktorého už aj meno predurčuje k osamelosti, postupne odvrhuje všetkých, čo ho milujú, až sa dostane na dvor faraóna Echnatona a stane sa jeho dôverníkom. Po faraónovej smrti však Sinuhe upadne do nemilosti a jeho bývalý priateľ, egyptský vojvodca a uchádzač o faraónsky stolec, ho pošle do vyhnanstva. Tu starnúci Sinuhe píše svoje pamäti, aby sám pred sebou ospravedlnil činy, ktorých sa dopustil často proti vlastnej vôli a vlastnému presvedčeniu, len zo slabosti a neschopnosti vzoprieť sa brutalite vládychtivých mocnárov. Množstvo exotických zážitkov, plnokrvných postáv historických udalostí udržiava čitateľa v ustavičnom napätí.

Dielo Miku Waltariho preslávilo tohto fínskeho spisovateľa, narodeného r. 1908, po celom svete. Známy je divadelnými hrami a v posledných rokoch aj detektívkami, ale najznámejšie jednako zostávajú jeho historické romány: Egypťan Sinuhe, Riman Minutus a Nesmrteľný Turms.

RYBÁK, FIL - MIKROB ČLOVĚK

RYBÁK, FIL
(pseud. Kukla, Lubomír)

MIKROB ČLOVĚK
Film o srdci člověka

Karel Voleský, Praha, 1940
úprava J. Špaček
obálka Karel Jehlička
500 číslovaných výtlačkov

poézia, bibliofília, podpis autora, číslovaný výtlačok
72 s., čeština
hmotnosť: 134 g

mäkká väzba s prebalom
stav: výborný, stránky nerozrezané, pod prebalom, na obálke podpis autora, číslovaný výtlačok č. 129

NEPREDAJNÉ

*H-7-1*

KONEC PŘEDSTAVENÍ

Z hlubiny myšlení do vesmíru poznání.

Nic neoslní, nic nevyléčí, nic nezraní.

Věčný koloběh: nic, málo, mnoho, málo, nic. 

Vítězná myšlenka poražena padá, teprv vítězíc. 

Žer, abys nebyl sežrán. 

Ale brzy v světě sežrán bude i ten, kdo sežere tě.

Narodil ses, koupil lístek do bia.

Žiješ, vidíš film, kde hraje tvoje já.

Zemřeš, konec představení. Světlo zhasne.

Už není nic. A přec to bylo krásně.

DIVIŠ, VLADIMÍR - NÁVRAT ZLATÉHO VĚZNĚ

DIVIŠ, VLADIMÍR
VLČEK, JOSEF

NÁVRAT ZLATÉHO VĚZNĚ
Historie čs. měnového zlata 1938 - 1982

Novinář, Praha, 1985
obálka Miroslav Pechánek
2. doplnené vydanie, 10.000 výtlačkov

história, literatúra faktu,
240 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 214 g

mäkká väzba s prebalom
stav: zachovalá, ušpinená

0,50 € PREDANÉ

*mipet*

Není třeba dávat čtenáři nějaké hádanky. I bez nápovědy každý ví, že „zlatým vězněm“ je míněno československé měnové zlato, které se počátkem roku 1982 po 43 letech vrátilo zpět do vlasti. Jeho osudy přibližuje právě tato kniha autorů Vladimíra Diviše a Josefa Vlčka. Na jejích stránkách jsou podrobně popsány peripetie drzé nacistické loupeže našeho zlata z roku 1939, která nebyla ničím jiným, než předem pečlivě promyšlenou a naplánovanou akcí Reichsbanky a předních finančních kruhů Hitlerovy říše. Bez viny v této souvislosti však nejsou ani další aktéři kapitalistického světa, kteří svou politikou ústupků Hitlerovi dospěli až k mnichovské zradě na československém lidu.

Československo však nebylo jedinou zemi, která měla příležitost získat trpké zkušenosti s německým fašismem. Po jeho porážce v roce 1945 se uskutečnila tzv. pařížská konference 18 zemí vítězné protihitlerovské koalice, na niž bylo rozhodnuto o způsobu rozdělení fašisty nakradeného a po válce nalezeného zlata náhradou za uloupená množství tohoto kovu. Konkrétním výsledkem jednání této konference bylo ustavení tzv. Tripartitní komise, která měla provést zmíněné náhrady jednotlivým poškozeným státům.

Historie československého měnového zlata je současně historii protiprávního zazdržování nám přidělené náhrady ve Spojených státech a Velké Británii (pouze Francie jako zbývající člen Tripartitní komise zaujímala od samého počátku konstruktivní postoj — snad i v důsledku dramatických osudů svého zlata, jež jsou v této knize rovněž zachyceny). Přehled mezivládních jednáni mezi ČSSR na jedné straně a USA a Velkou Británii na druhé straně v letech 1947 až 1982 však není suchým výčtem faktů a události. Autoři na jejich pozadí postihli i působeni jednotlivých politických skupin v USA, rozpory mezi vládními orgány a legislativou, citelný vliv různých lobbystických skupin v Kongresu USA na rozhodováni členů amerického zákonodárného sboru, včetně pokusů o soudní zabaveni našeho měnového zlata atd. Poutavé je však i líčeni technických okolností návratu 18,4 tuny zlata do ČSSR, provázené pochopitelné nezbytnými bezpečnostními opatřeními.

Kniha Vladimíra Diviše a Josefa Vlčka Návrat zlatého vězně se tak fakticky stává vůbec první prací, která se souhrnně a v širokých historických i současných zahraničně politických souvislostech zabývá osudy československého měnového zlata v uplynulých letech.

HRDINA, J. L. - POD ŘIPEM

HRDINA, JOSEF LEOPOLD

POD ŘIPEM

vlastný náklad, Brno, 1883

poézia
104 s., čeština
hmotnosť: 66 g

mäkká väzba, malý formát
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-6*

HERRMANN, IGNÁT - TRÉ KAPITOL Z MALOMĚSTSKÉ KRONIKY

HERRMANN, IGNÁT

TRÉ KAPITOL Z MALOMĚSTSKÉ KRONIKY

Když si náš dědeček babičku bral...
O nešťastném subjektu Šmelhausovi
Osudná svatební cesta

F. Topič, Praha, 1930
grafická úprava Cyril Bouda
600 výtlačkov

próza krátka, beletria, číslovaný výtlačokm bibliofília
110 s., čb ilustrácie, čeština
hmotnosť: 240 g

stav: výborný, "...600 výtisků vesměs číslovaných, z nichž č. 1-100 na ručním papíře hadrovém podepsáno autorem, svázano v pergamenu, č. 101-600 na antiku vázáno v plátně" ..."tento výtisk má číslo 122." ... na ľavej prednej predsádke vlepený veľký ExLibris "Per aspera Ad astra",

NEPREDAJNÉ

*H-6-5*

Oženil se roku 1808 s dcerou kutnohorského provazníka a měšťana Ptačovského, pannou Kačenkou, a měl s ní čtrnáct dětí. Osm dcer a šest synů. První dítě — dcera Anna — narodilo se mu r. 1809, poslední pak — syn Václav, a již druhý toho jména, ježto prvý Václav byl zemřel—přišel na svět r. 1833. Téměř čtvrtstoletí paní Kateřina Pospíšilová povíjela choti svému dcery a syny, ovšem zase mnohé z nich s bolestí pohřbívala. Toliko devět dětí manželům P. vyrostlo, ale i z těch pak dcera Luisa a syn Bohuslav zemřeli ve věku mladém, sotva že vdavkami nebo ženitbou odešli z domu otcovského. Ze sedmi zbývajících nedožila dcera Marie (opěvaná někdy Boleslavem Jablonským) šedesátky. Čtyři synové však zemřeli, překročivše dávno sedmdesátku, a dvě dcery žily nad osmdesát let. Věku největšího ze všech dětí Pospíšilových dožila matka má, kteráž zesnula, když byla dovršila osmdesát a tři léta. Dosáhla bezmála věku otce svého, děda Pospíšila.

V prvé však polovině třicátých let minulého století hemžilo se pod hradeckou střechou Pospíšilovou devět nebo deset jeho zdravých, dílem dospívajících, dílem vyrůstajících potomků. Plných života a plných nadějí do budoucnosti. Připočítejme k tomu deset nebo dvanáct lidí, zaměstnaných dole v tiskárně a v knihkupectví, a dvě nebo tři služky, a vidíme, jak rušno bývalo v domě Pospíšilově, zvláště když přibyl ještě nějaký host nebo hostů několik. Bylť Jan Pospíšil muž hostůmilovný, dům jeho vždy byl otevřen literátům, profesorům i páterům, z nichž mnozí nepřicházeli na den jediný, nýbrž déle pobývali. Za toto pohostinství a častování přátel do stalo se Pospíšilovi jména Hostivít, kteréž pak nadobro vytisklo druhé jeho jméno František, jak se původně podpisoval: Jan František.

Byl tedy hradecký dům Jana Hostivíta Pospíšila téměř malou říší, malým královstvím, a Jan Hostivít „vévodil“ tu všem rukou pevnou, mnohdy drsnou, někdy až týravou. Vlastní jeho děti ještě v pozdním věku, ba na samém sklonku života vzpomínaly toho, a někdy dosti trpce. Neboť osud leckterého z nich mohl se utvářiti jinak, mnohá hořkost života mohla býti ušetřena. Jan Hostivít byl ve své říši malým despotou, a vlastní jeho choť, dobrá babička Kateřina, kterou ve svých dopisech z Prahy do Hradce nazýval „svatěmilovanou manželkou“, říkávala o něm s povzdechem:

„Jo, jo, náš pantáta, to je potentát!“

A to nikterak neříkala proto snad, aby se jí povedla hříčka „pantáta-potentát“. Myslila to docela upřímně. Slýchal jsem to ještě sám z jejích úst — pochopil jsem ovšem až později.

Nu, Pospíšil byl synem doby své. Grunt jeho byl nepochybně dobrý, a kdyby se mu v mládí bylo dostalo většího vzdělání, mohl býti člověkem naprosto dokonalým. Byl však synem zedníkovým a vychodil pouhou dvojtřídku. Maličká pak tiskárna Korcova v Kutné Hoře, ve které se vyučil tiskařství a která jen tak živořila, nemohla jeho nedostatečné vzdělání rozhojniti. Ostatně svého původního zaměstnání pro nedostatek práce v tiskárně Korcově brzy zanechal a stal se písařem šepmistrovským (jak jsem vylíčil v prvém díle svých „Blednoucích obrázků“). Zdálo se mu, že písařství jest něčím vznešenějším,