KOLLÁR, JÁNJÁNA KOLLÁRA PRVÁ SBIERKA BÁSNICKÁ Z ROKU 1821
(Spisov Kollárových z mladšieho obdobia jeho života časť prvá)
Matica slovenská, Martin, 1921
Kníhtlačiarsky úč. spolok, Martin, 1921
edícia Diela spisovateľov slovenských (1)
poznámky vydavateľove
poézia
88+30 s., slovenčina
hmotnosť: 127 g
mäkká väzba
stav: veľmi dobrý, nerozrezané listy
10,00 € PREDANÉ
*mipet2* in **S2Z**
6.
Těžko, věřím, patřiť, když se v krásy
Zlaté na Tatrách den obléká,
Um se tu v cit, tělo člověka
V peruť mění, v mdlé ach jeho hlasy.
Mutno srdci, an mrak slunce hasí,
Hrom tne bleskem dřeva stověká,
Strašno, kdy rty Etna rozsmeká,
Lká zem, bledne měsíc hvězdovlasý.
Přece toto všecko snadno snesu,
Ale pohled její nevinný,
Tohoť nelze, leč se celý třesu.
Její pohled! ó mlč, ó mlč, vtipe,
Srdce mluv, jak jeden jediný
Střely, světy, bohy do mne sype.
7.
Není to zem, ani nebe zcela,
Co se z tváři její vyskytá,
Svatost je to v kráse zavitá,
Duše božská v outlé cloně těla;
Láskou pálá hned, hned jakby chtěla
Vzhůru letnouť, city zamítá,
Do ruk běží, aj, v blesk rozlitá —
Světy hvězd jí plynou vůkol čela.
Ba si tuším všudypřítomnosti
Ode bohů samých půjčila,
An mi vždy tkví v očích, v obraznosti.
Ó, rci jen mně, družko rozmilá!
Jsili trupel, ať si trudu spořím,
Čili anděl, ať se tobě kořím.
8.
Snadno bylo voliť Parisovi
Jednu ze tří v řecké pustině,
Když mu různem stály bohyně,
Hnouce jeho krásou, mocí, slovy.
Oči lehko snesou, když se nový
Zlehka za darem dar vyvine,
Zniklý v srdci druhým pomine
Oučinek, an čas i místo hoví.
Ale komu dáno směle zříti
Tam, kde v těsném blesku směsice
Všech krás duše, těla vůkol svítí?
Já si oči rukou musím krýti,
Anť se v jedné ona trojice
Bohyň jedním rázem na mne řítí.
9.
Krásný jest zvuk, který vychovaly
Naukou prostou ruky přírody,
Mnělbys, že se z křovin hospody
Vlaských mistrů, síně z lesů staly.
Krásnější však, jemuž v lidských daly
Rtech již ceny kunsty svobody,
Kde moc kladou zpěvu lahody
V duše slov, by um i smysly jaly.
Znám však zvuk, jenž kvete z živé růže,
Nímž se onen bůh v nás hýbá túže,
Zhoštěn jsa všech zemských okují:
Slyším, slyším ho hle líbě znící,
Když mi oči k očím, líce k líci
Mína říká: „já tě miluji.“
