BIČ, MILOŠ
ZE SVĚTA STARÉHO ZÁKONA I.
Kalich, Praha, 1986
ilustrácie Miloš Bič
obálka Ivan Urbánek
1. vydanie
náboženská literatúra, Biblia, religionistika,
368 s., čeština
hmotnosť: 567 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý
4,00 € PREDANÉ
*H-5-1*
STARÝ ZÁKON zůstává knihou na první pohled zarážející, protože čtenáře přesazuje do jiného světa. Příběhy, o nichž vypráví, se odehrávaly před dávnými tisíciletími v oblasti mezi babylónskými věžemi a faraónskými pyramidami. Pojednávají o lidu, který po staletí žil v malé hornaté zemi, která ležela jako obilné zrnko mezi žernovy, vždy v nebezpečí, že bude rozdrcena. V této zemi nevznikly žádné monumentální stavby, jež by bylo možno zařadit mezi divy světa, její obyvatelé nevynikli ve vědě a technice nad své okolí, a přece právě tam bylo objeveno nejstarší známé město světa Jericho a tam přišli na nápad rozkládat slova v hlásky a místo složitého písma hieroglyfického nebo klínového zachycovat slova i myšlenky prostou abecedou. Ta se přes Foiničany dostala později k Rekům a přes Římany až k nám. V této malé zemi však vznikl zejména největší dar lidstvu, Kniha knih. O ní a jejím přínosu světové vzdělanosti, o lidu, který v ní uložil své svědectví o všemohoucím Bohu, o lidu, který pochopil, že, počátek moudrosti je bázeň Hospodinova´, o jeho životě a zápasech o uhájení života uprostřed všech převratných změn, jimiž po staletí a tisíciletí Přední Orient procházel, pojednává tato kniha „Ze světa Starého zákona“ v deseti kapitolách rozdělených do dvou svazků. Všestranným pohledem do poměrů, života a víry oněch dávných dob přibližuje dnešnímu čtenáři svět Starého zákona a odhaluje mu jeho jedinečnou krásu a velikost, které neutrpěly žádnými proměnami věků.
e) Šestice čeledí. Nedovedeme určit, jak dlouho trvalo, nežli se jednotlivá pokolení, z nichž vznikl izraelský náboženský svaz, sblížila tak, aby se mohlo mluvit o dvanácteru pokolení. V tomto předcházejícím období bylo vědomí sounáležitosti velmi slabé; sr kritiku nesolidárnosti některých pokolení v Sd 5, 15b—17. V průběhu sbližování se tvořily menší celky, které si i později zachovaly svoje zvláštní postavení, jako např. šest kmenů Letných (Gn 29, 32—35 a 30, 18—20). Kmeny Rúben a Šimeón později zanikly a Lévi jako kněžský kmen byl rozptýlen po celé zemi bez vlastního kmenového území, a přece jsou uváděny v šestici Leiných kmenů jako doklad určitého mezníku v dějinách.
Jiného druhu je šestice čeledí, které vytvořily, dům ]udův‘ (Noth). Pokolení Judovo, zeměpisně oddělené od ostatních kmenů Leiných, záhy začalo vytvářet vlastní amfiktyonii, jejíž ústřední svatyní se stal Chebrón (Hebron). Jako nejsilnější člen sakrálního svazu záhy pohltilo ostatní čeledi, takže mladší tradiční vrstva je už bude označovat přímo za judské. Výjimku tvoří jen pokolení Šimeónovo, také jedno z Leiny šestice, ale i ono se ponenáhlu ztrácelo ve svazku Judy. Jeho územní příděl ležel, uprostřed' přídělu Judova (Joz 19, 1) a nakonec s ním splynul (lKr 19, 3: Joz 19, 2). V Mojžíšově požehnání (Dt 33) není Šimeón vůbec jmenován.
Další Čeledi, které s, domem Judovým' splynuly, byly cizího původu a sousedily s Judou při jeho jižním pomezí. V Chebrónu to byli Kálebovci. Káleb platil pro mladší tradiční vrstvu za Judovce (Nu 34, 19), ale jeho otec je jindy označen jako Kenázovec (32, 12) a Kenázovci byli spřízněni s Edómci (Gn 36, 11. 42). Jeho, mladší bratr' Otníel, sídlící v blízkém, ale dosud nezjištěném Debíru, je představitelem jiné kenázovské čeledi (Joz 15, 17 = Sd 1, 13). Za jiného , bratra' Kálebova je označován Judův potomek Jerachmeel (podle 1Pa 2, 9. 42! ), ačkoli Jerachmeelovci byli patrně příbuzní Kénijců (1S 27, 10 30, 29). Kénijci, další článek judského společenství, bylí početná a rozvětvená čeleď, jejíž některé rody se vůbec nevzdaly kočovného způsobu života a zčásti pronikly až do Galileje (Sd 4, 11), zatímco jiné žily ve svazku nepřátelských Amálekovců (1S 15, 6). Ti všichni patřili k ,domu Judovu'.
f) Dvanáctero pokolení. Dvanáctka byla ve starém Orientě i ve světě řecko-římském posvátným číslem, označujícím uzavřený kruh podle obrazů zvířetníku. Různé kmeny nebo města se tak sdružovaly kolem ústřední svatyně v posvátný svaz, zvaný v Řecku amfiktyonie. Takovou amfiktyonii tvořily také izraelské kmeny; poslání ústřední svatyně převzala schrána (truhla) Hospodinova. S obdobnými amfiktyoniemi se setkáváme i u sousedů Izraele: uvádí se dvanáct kmenů aramejských (Gn 22, 20—24), jišmáelských (izmaelských, 25, 13—16), edómských (36, 10—14 s vyloučením Amáleka, který původně doplňoval syny Elífazovy do počtu šesti).
V Izraeli se dvanáctka odvozovala od dvanácti synů Jákobových. Biblické podání přitom nikterak nezastírá různý původ jednotlivých kmenů: sr různost matek Jákobových synů (Gn 29n) a navíc egyptský původ matky synů Josefových (46, 20). Protože nebylo možno rozšířit kruh dvanácti, byly menší čeledi prostě připočítány k větším kmenům (např. k, domu Judovu´, výše e) nebo se kmeny slučovaly (Manases a Efrajim v Josefa) či naopak rozdělovaly (Josef v Manasesa a Efrajima). Sjednocovací proces byl velmi složitý a v jednotlivostech neprůhledný. V každém případě je nutno dvanáctku pokládat za číslo posvátné a tudíž symbolické.
Starší podání vychází z existence svazu šesti kmenů Leiných, kdysi usazených ve střední Palestině (Gn 34n). Neznámo kdy a proč ustoupily odtud: Juda se Šimeónem na jih, Rúben do Zajordání, Isachar a Zabulón na sever do Galileje a Lévi byl vůbec rozptýlen. Kmeny Rúben a Šimeón časem zanikly. Do střední Palestiny pronikly Rácheliny kmeny (Manases, Efrajim a Benjamín), z nichž Benjamín vůbec vznikl až na půdě Palestiny (35, 16—18). O záhadách kolem původu kmene Dan byla zmínka už výše (d), ale stejně záhadný je i původ Isachara, jehož jméno jiššákár znamená nádeník. Z el-amárnských textů (§ 1c) ze 14. století př. n. l. víme, že na území, na němž později tento kmen sídlil, kdysi stálo město Sunem, které bylo zničeno, najatými ,nádeníky´ srovnáno se zemí a celé území zoráno. Jákob ve svých slovech na rozloučenou o Isacharovi také praví, že „sehnul hřbet a břemena nosil“ (Gn 49, 15). Je to podobnost jen nahodilá?
Aby byl udržen počet dvanácti, uváděl se vedle Léviho jako jeden kmen Josef (Gn 49, 5. 22), ale Lévi neměl územní příděl, a proto se někdy nepočítal a Josef se rozdělil (Nu 26, 28) a do šestice Leiných kmenů postoupil Gád (v. 15). Pořadí synů otrokyň bylo proměnlivé: Dan a Neftalí, synové Rácheliny otrokyně Bilhy, Gád a Ašer, synové Leiny otrokyně Zilpy (Gn 30). Jindy: Dan, Gád, Ašer, Neftalí (Gn 49) nebo jen Dan, Ašer, Neftalí (Nu 26) apod.
g) Židovstvo. Po zániku severního Izraele r. 721 př. n. 1. se stal Juda výlučným představitelem někdejšího svazu dvanácti pokolení a dědicem božích zaslíbení Izraelovi. Ze severních pokolení byla část odvlečena Asyřany do zajetí do Mezopotámie a Médska, ostatní zůstali v Palestině a smísili se s přistěhovanými pronárody (2Kr
.............................................................................................................................................................
... posledná veta ...
I když nám je apokalyptická liteatura dnes cizí, nelze
nevidět, že ve své době znamenala pro lid vystavený všelijakému násílí a
utrpení v jeho těžkých zkouškách nemalou pomoc právě ujištěním, že Hospodin je
a zůstane Pánem světa.
