ARSAN, EMANUELLE
EMANUELA
(Emanuelle)
Ikar, Bratislava, 1990
Iris, Praha, 1990
preklad Zdeněk Abé
obálka Michal Kotouš
ISBN 80-900-173-0-4
beletria, román, erotika,
432 s., čeština
hmotnosť: 473 g
mäkká väzba
stav: dobrý, zalomená obálka
0,90 €
*zlaci*/unk
V jednu hodinu po půlnoci se v Malighatu podával vývar z červené a zelené papriky, mentholová citronáda, sepiová polévka s květy lotosu, žraločí ploutve v krabí omáčce, humrový salát, maso z barrakud naložené v kokosovém mléce se sedmadvaceti různými druhy vonných přísad, pašovaných z Číny, Indonézie a Vietnamu, grilovaní ptáčci s dlouhým úzkým zobáčkem, kohoutí hřebínky okořeněné tak, že na jazyku pálily jako oheň, průsvitná želatinová vlákna z medúz, které jsou samčí v mládí, hermafroditní když dospějí a samičí ve stáří. Toto jídlo je proslulé bohatstvím proteinů a kyseliny fosforečné, nemá však žádnou chuť.
Jídla nabízeli hostům dva mladíci s nahými hýžděmi, kteří na sobě měli jako jediný kus oděvu pás, na kterém byla vpředu zavěšena miniaturní zástěrka ze stříbrných řetízků, umožňující pohled na jejich pohlaví, a dvě dívenky se sotva se rodícími ňadry, které měly do ochlupení ohambí vpletené květy jasmínu a ibišku a kolem krku hedvábnou šňůrku, na níž byl zavěšen pyj ze slonoviny, zdobený zlatem. Tímto nástrojem mohli někteří hosté případně dívky během slavnosti deflorovat, neboť byly vybrány jako panny s tím, že po slavnosti již jimi nebudou.
Emanuela ochutnala od všeho trochu a k tomu si dopřála zákusek — karamelový kořen mandragory, teplé rýžové pivo. Když jídlo ukončila, nedokázala by říci, zda je zde již hodinu, celý den, celý rok nebo celý život. Seděla na zemi uprostřed lidí, které nikdy předtím neviděla, kteří mluvili, smáli se, odpočívali a se kterými se cítila dobře. Velký hnědý muž, položený na vysokém koberci z modré vlny, jí hlavou spočíval na stehnech, druhý jí hladil nohy. Její srdce jásalo: sladká noc, krásná noc!
Princ ji později vyhledal, aby ji zavedl ke svému stolu v jiné místnosti. Představil ji, lidé ji obklopili. Muži i ženy ji obdivovali, dotýkali se jejích vlasů, líbali ji na rty, objímali v pase. Jen těžko je rozeznávala, bylo jí příliš horko. Postěžovala si hostiteli. Ten ji uchopil za ruku, uvolnil z okruhu obdivovatelů a zavedl ji do jakéhosi patia.
Čerstvý vzduch ji osvěžil. Může si opět obléci šaty? Princ přisvědčil, zavolal sluhu a dal mu pokyn. Zatím co čekali, měla Emanuela pochybnosti o tom, že se sluhovi podaří nalézt její krásnou tuniku barvy malachitu. Již litovala, že ji takto ztratila, když v tom sluha přiběhl s tunikou i s doplňky, na nic nezapomněl. Pokynem ruky jí ukázal zrcadlo, aby mohla uspořádat záhyby svého roucha, a pod zrcadlem parfémy k osvěžení pokožky. Poděkovala a sluha ji pozdravil úklonou s dlaněmi sepjatými před obličejem.
- Pojďte se mnou, řekl princ. Ještě jste neviděla mé zahrady, procházka vám prospěje.
Bude mne i on milovat? dohadovala se. Ještě se zcela nezotavila z onoho nakládání, kterému ji podrobil námořník.
Následovala pána domu mezi bazény a ovocné sady a pokoušela se uhodnout, zda se ji zmocní na jednom z těchto vlhkých trávníků nebo na lavičce pod rozvětveným banánovníkem. Svlékne si ten neobvyklý damaškový kostým, ve kterém vypadá jako figurka z paravanu? Pak ale možná ztratí něco ze svého majestátu!
Dvě dívenky v malém zahradním altánku, které vyplašil jejich příchod, vyskočily a dvěma skoky byly z jejich dohledu. Na místě zanechaly pouze své sarongy. Emanuela litovala, že jejich nažloutlá těla tak rychle zmizela.
Vím, že máte v oblibě ženy: nalezla jste dnes večer nějakou, která se vám zalíbila?
Trochu dotčeně odvětila:
Zdá se mi, že se toho o mně příliš mnoho ví! A to jsem
