MERHOUT, CYRIL - DŮM U MOSTECKÝCH VĚŽÍ

MERHOUT, CYRIL

DŮM U MOSTECKÝCH VĚŽÍ

Karel Zink, Praha, 1947
obálka Karel Müller
ilustrácia Karel Müller
2.000 výtlačkov

miestopis, geografia, podpis autora
82 s., čb fot., čeština

tvrdá väzba, dobová preväzba
stav: veľmi dobrý, voviazaná obálka

NEPREDAJNÉ

*kvaja**h-6-6*

 

MINDOŠ, IVAN - DUKLA A OKOLIE

MINDOŠ, IVAN
PAULIAK, ERVÍN

DUKLA A OKOLIE
Vlastivedno-turistický sprievodca

Šport, Bratislava, 1984
fotografie Ladislav Déneš, Dionýz Dugas
obálka Ladislav Déneš, Ladislav Donauer
1. vydanie, 5.000 výtlačkov
77-009-84

cestovanie, geografia, miestopis,
96 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 83 g

mäkká väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý

1,50 € PREDANÉ

*gopal2*

KUZMA - POD STŘECHAMI PRAHY

KUZMA

POD STŘECHAMI PRAHY
aneb co pražské domy vyprávějí těm, kdo nechtějí slyšet stále jen, že Hradčany jsou velebné, Národní divadlo skvělé, Prašná brána stará a Museum vynikající palác - což vše "stojí za vidění"

Nová Osvěta, Praha, 1946
obálka Jaroslav Šváb
ilustrácie František Čihák
1. vydanie, 6.000 výtlačkov

miestopis, Praha, história, architektúra,
264 s., čeština
hmotnosť: 388 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu

2,00 € PREDANÉ

*cesvo*

HRABOVKA

Slovo „Hrabovka“ je známé nejen všem Pražanům, ale hlavně každému, kdo přijíždějí do Prahy vlakem na Masarykovo nádraží. „No jo, zas už na Hrabovce stojíme!“ — „Zatracená Hrabovka, člověk už myslí, že je v Praze, už se hrne ven, a bác, Hrabovka, stojí se —Tak a podobně kleje každý, ať přijíždí osobním vlakem nebo rychlíkem. — „Tihle páni od dráhy! Na všech stanicích musí být připraveni na příjezd vlaku, jenom v Praze ne, tam si dají na čas, teprv když člověk dojede na Hrabovku, oni uvolňují kolej pro vlak!“

Máme-li to říci hodně upřímně, Hrabovka je místo nejméně miliónkrát prokleté, a div že se už nezrodila nějaká legenda o tom, že „tady kdysi na Hrabovce bejval zakletej přednosta, kterej každej vlak ze zlomyslnosti zastavil, aby nikdo nemoh do Prahy...“ Naštěstí pro ředitelství drah nikdo neví, že Hrabovka je vlastně regulérní zastávka... Takto se stala pouhým postrachem cestujících, kteří dojíždějí od Poříčan, Českého Brodu, Jiren, Ouval — a ovšem, především až z nejzazšího konce — z Moravy a Slovenska!

Hrabovka. Co je to vlastně ta osudná Hrabovka? Ví to vůbec někdo z těch, kdo ji — jak jsem byl řekl, nejméně miliónkrát prokleli? Na plánu města Prahy je zdobným písmem vyznačeno Zastávka Hrabovka, než toto honosné označení náleží dřevěné boudě, která representuje místo asi stejně .posvátné´, jako nedaleká zastávka Karlín. Nás bude zajímat, že pravá a skutečná Hrabovka, jež dala zastávce jméno, je pouhých deset kroků odtud, a patří také železničnímu eráru; je to dům v Trocnovské č. 1, a poněvadž jiný dům v celé Trocnovské není, tedy číslo první i poslední.

Nota bene, je to vůbec „první dům“ na Žižkově — úředně: čp. l.-XI.

Málokdo z těch, kdo jdou kolem — ač je tu pod viadukty čilá frekvence mezi Žižkovem a Karlínem — všimne si tohoto zchátralého stavení, a myslím, že mnohý, teprve když si teď o něm přečte vyprávění, s údivem zpozoruje, že tu vůbec je.

A přece Hrabovka nikoliv není nejmenší mezi pražskými domy! Před sto lety v ní bylo života až až, a scházeli se v ní lidé zvučných jmen. Mácha, Tyl, Erben, Jablonský, Hýbl, Pichl, Filípek. A v letech 1838 a 1839 dokonce celá tehdejší česká společnost. Vlastenci.

Než prozradím, jak se to stalo, musím dnešní Pražany i ostatní zájemce — hlavně ty z vlaků! — v duchu zavést do těch míst, jak vypadala před sto lety, v době, kdy tudy ještě nevedla žádná železniční trať, ani pod vrchem Žižkovem z Masarykova, ani v úbočí Žižkova z Wilsonova nádraží. Obě ty trati, vklíněné dnes pánovitě do těch míst a šněrující viadukty všechno, co bývalo kdysi panensky prázdné, zkreslují, samozřejmě, celý někdejší obraz tohoto kouta — za Prahou.

Ještě před sto lety nebylo zde „Za Horskou branou“ nic, než pole a pastviny. 

ČUNDERLÍK, ALEXANDER - KAPITOLY Z DEJÍN BRATISLAVY

ČUNDERLÍK, ALEXANDER

KAPITOLY Z DEJÍN BRATISLAVY
do konca 18. storočia
(Základný pomocný materiál pre školy vydaný k VII. ročníku súťaže "Poznaj svoje mesto")

Metodické oddelenie pre sprievodcovskú činnosť BIPS, Bratislava, 1977

história, cestopis, miestopis, sprievodca,
90 s., slovenčina
hmotnosť: 289 g

stav: dobrý, gratis k tomu prílohy Bratislavské echo a Návrh na premenovanie ulíc

PREDANÉ

*zukol4*his*in h-2-1

ŠOLC, PAVEL - DEJINY CIRKVI EV. A. V. HÁJSKEJ

ŠOLC, PAVEL

DEJINY CIRKVI EV. A. V. HÁJSKEJ

Daniel Pažický, Myjava, 1932

dejiny, miestopis, náboženská literatúra,
148 s., čb obr., slovenčina
hmotnosť: 190 g

mäkká väzba
stav: dobrý, podpis dobového vlastníka na patitule

15,00 € PREDANÉ

*svama*

Keď som v novembri roku 1904 ako vyvolený farár prechádzal z Békeš Čaby na nové pôsobište do Hája, vybočil som do Nového Sadu, aby som tam navštívil toho času penzionovaného, teraz už zvečnelého čerenčianskeho farára Andreja Krnu, a jeho všeobecne váženého a všestranne činného syna, blahej pamäti dr. Miloša Krnu. Pri tej návšteve povzbudzoval ma dr. Krno, aby som sostavil históriu svojej cirkve. Uskutočnilo sa to až teraz po mnohých rokoch. Predpráce ku dejinám robil som síce už od pár rokov, ale prácu zakončil som len pred dvoma rokami. Od tých čias doplnil som ju len najnovšími dejami. Cieľom tohoto diela je oboznámiť našich veriacich s minulosťou ich rodnej cirkve.

Poznamenávam, že najstaršie deje z prvého obdobia cirkve zakladajú sa väčšinou na svedomitej práci p. profesora Jozefa Maliaka, ktorý na požiadanie turčianskeho seniorátu s mravenčou pilnosťou prekladal latinské pramene a robil výpisy z kremnického archívu. Ďalšie veci vzaté sú z miestnych cirkevných prameňov.

Dejiny tieto uverejniť za potrebné som uznával tým viacej, že z historie turčianskeho ev. seniorátu, sostaveného r. 1929 p. seniorom Otom Škrovinom, nejakým nedopatrením cirkev sklenárska úplne vystala. Tu je to doplnené.

V Háji, dňa 11. dec. 1931.

Pavel Šolc, ev. farár.

Vokátory.

Vokátory boly toho času nasledovné:

a) Vokátor kňazský. Raži 64 korcov, polovníka 10 korcov, v hotovosti 100 fl., užívanie záhrady farskej, kus zeme pod zemiaky pri mlyne, sena 20 centov, slamy jarnej a ozimnej po 10 centov. Štóly od krstu, vádzky a úvodu po 24 kr., za sobáš 1 fl. 30 kr., za pohreb s kázňou 1 fl. 30 kr., bez kázne 30 kr., za atteštát 1 fl., tri výročité ofery, z novoročnej koledy 2/3, celý spovedný peniaz. Dreva bukového 8 láchtrov, jedlového 12 láchtrov. Ku dávke drevovej prispeť mala Dolná Štubňa 7 láchtrami, Čremošné 5 láchtrami jedlového a Háj 8 láchtrami bukového dreva. V krme Háj mal dať 8 centov a 40 funtov sena a toľko aj slamy jarnej a ozimnej. Malá Vieska 3 centy a 75 funtov sena a toľko aj slamy jarnej a ozimnej. Čremošné 2 centy a 40 funtov sena a toľko slamy. Dolná Štubňa 6 centov sena a toľko slamy.

b) Vokátor kantor-učiteľský bol: V hotovosti 50 fl. raži 16 meríc (kíl), polovníka 4 merice, od každého dieťaťa na týždeň 1 groš a na každý deň 1 poleno jedlového dreva, ku pečeniu oblátok 1 láchtor bukového dreva, od každého gazdu zo 4 osád po viazanici slamy, hostiácia, z novoročnej koledy 1/3, ofera v Kvetnú nedeľu a 10. trojičnú, kantácia na výročité slávnosti a na hostinu, Blažeácia, Gregoreácia. Za pohreb s veršami 1 f1. 30 kr., bez veršov 30 kr. Konopisko, zemiačisko a záhrada.

Kurátorovi a kostolníkovi určený bol plat po 6 fl. Im prináležala aj polovica ofery, poťažne zo sbierky v pamiatku posvätenia chrámu. —

Odchod Labáthov, Juraj Holuby.

Za kňazského účinkovania Jozefa Alexandra Labátha bola cirkev len v zriaďujúcom stave. Jemu pripadlo prekonať prvé ťažkosti. Po dvoch rokoch pozvaný artikulárnou cirkvou necpálskou v 21. nedeľu po svätej Trojici rozlúčil sa s cirkvou hájskou a odišiel 20. okt. 1822. Po jeho odchode cirkev všemožne na tom pracovala, aby čím skorej kňaza dostala. Vyslala Juraja Holeša z Hája a Juraja Hanku z Malej Viesky do Hontianskej Beluje ku Jurajovi Holubymu, aby bo pozvali na próbu. Holuby práve vtedy vrátil sa z viedenského teologického ústavu. Próbu odbavil v 25. nedeľu po sv. Trojici. Pri jeho próbe účasť bral Samuel Topercer, kňaz ivančiansky a senior turčiansky s Michalom Zorkócim, kňazom mošovským a seniorálnym zapisovateľom. Holubyho s povolením Gabriela Kovátsa Martínyho, superintendenta preddunajského vysvätil Adam Lovich, superintendent banský. V Háji do úradu ho uviedol senior Topercer v prvú adventnú nedeľu. Holuby mal významných synov. Najstarší z nich, Karol Juraj, narodil sa v Háji dňa 14. februára 1826. Tento, ako slovenský dobrovoľník, včas slovenského povstania roku 1848 i s jeho priateľom Viliamom Šulekom, bol maďarským revolučným súdom odsúdený na smrť a pri Leopoldove popravený. Druhý syn, Jozef Ľudovít, narodil sa v Lubine r. 1836. Ako kňaz pôsobil v Zemanskom Podhradí a v trenčianskom senioráte, ako senior. Bol vedeckým znalcom a horlivým sbierateľom rastlín a spisovateľom. Karlova univerzita pražská poctila ho čestným doktorátom. Zomrel dňa 15. júna 1923 v Pezinku. Z času účinkovania Holubyho v Háji je velmi málo zaznačené v cirkevných zápisniciach. Hradoval tu za 7 rokov. Roku 1829 povolala ho za kňaza artikulárna cirkev v Hronseku (zvolenská župa). V 13. nedeľu trojičnú rozlúčil sa s cirkvou hájskou, ako sám poznamenáva, nie bez bolesti a vylievania sĺz. Ešte tú jeseň zaplnená bola kňazská stanica.

Daniel Martíny.

Ján Seľko, kurátor a Ján Mračko, obecný notár, osobne pozvali na próbu Daniela Martínyho z Krupiny, keď sa vrátil domov z Jény. Cirkev si ho vyvolila a vysvätiť dala superintendentovi Lovichovi v Banskej Bystrici. Hneď na druhý deň za tým uviedol ho do úradu Alex. Labáth, kňaz necpálsky a dekan. Cirkev zabezpečila mu okrem vokátora jeden jarný snop so zrnom od každého gazdu zo 4 osád, povozy vo vlastných potrebách, štvrtú oferu v pamiatku posvätenia chrámu, zo sbierky (pušky) v čas pamiatky posvätenia chrámu a merice nie štrichované, ale svrchom. 

HOCHMUTH, ZDENKO - NÍZKE TATRY ZÁPAD

HOCHMUTH, ZDENKO

NÍZKE TATRY ZÁPAD

Šport, Bratislava, 1988
edícia Turistický sprievodca ČSSR (10)
obálka Karol Demuth, Ján Hladík
2. vydanie, 12.000 výtlačkov
077-019-88

miestopis, turistika,
400 s., slovenčina
hmotnosť: 360 g

tvrdá väzba

stav: veľmi dobrý, bez prílohovej mapy

3,00 €

*zukol2*

PETÁCH, EMIL - PIENINY / ČERVENY KLÁŠTOR

PETÁCH, EMIL

PIENINY / ČERVENY KLÁŠTOR

Východoslovenské vydavateľstvo, Košice, 1974
edícia Autostop
3. vydanie, 20.000 výtlačkov
83-026-74

miestopis
96 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 90 g

mäkká väzba
stav: dobrý

1,00 € DAROVANÉ

*zukol2*