MRHAL, TOMÁŠ
KRITIKA A SEBEKRITIKA
jeden z předpokladů efektivnosti a kvality stranické práce
Vysoká škola politická ÚV KSČ, Praha, 1982
katedra teorie a praxe výstavby strany
1.000 výtlačkov
skriptá vysokoškolské, učebnice, politika,
95 s., čeština
hmotnosť: 121 g
mäkká väzba
stav: dobrý, na obálke meno majiteľa
0,90 € PREDANÉ
*gopal2*
4. ZÁKLADNÍ RYSY VNITROSTRANICKÉ KRITIKY A SEBEKRITIKY
Pro vnitrostranickou kritiku a sebekritiku je příznačné, že vycházejí z marxisticko-leninské teorie, z ideologie dělnické třídy, čímž je prakticky determinována také jejich podstata, smysl a cíl. Charakteristickými rysy této kritiky a sebekritiky jsou stranickost a objektivnost, věcnost, adresnost, kontruktivnost.
Nejsou a ani nemohou tedy být něčím samoúčelným, bezobsažným, živelným a nestranným,
kritiky i sebekritiky v komunistické straně je úzce spjata s materialistickým světovým názorem komunistů, nebol jak ve svém díle říká V. I. Lenin: "... materialismus v sobě zahrnuje, abych tak řekl, stranickost svým postulátem, aby se při hodnocení každé události přímo a otevřeně vycházelo z hlediska určité společenské skupiny.
Marxisticko-leninská stranickost, i když by se to na první pohled mohlo zdát třeba i paradoxní, je dialekticky spjata s objektivností. To znamená, že se zde fakticky jedná o vzájemnou podmíněnost. Tuto skutečnost lze plně pochopit, nepleteme-li si objektivnost s objektivismem, který v podstatě znamená snahu nezaujímat vlastní hodnotící stanovisko a vyhýbat se vyslovení vlastního názoru na spornou otázku.
Objektlvismus je nevědecký přístup k objektivním zákonitostem zvláště společenského vývojového procesu. Vyznačuje se jakoby nestranným posuzováním a popisováním skutečnosti, čímž zastírá svoji stranickost. K němu se uchyluje buržoazní ideologie, neboť pravdivé poznání společenských zákonitosti je v rozporu s jejími zájmy a cíli.
Objektivnost, na rozdíl od objektivismu, tedy i objektivnost vnitrostranické kritiky a sebekritiky, je určována respektováním objektivních zákonitostí společenského vývoje. A protože jednou z hlavních zákonitostí společenského vývoje je třídní boj, boj dělnické třídy vedené její avantgardou za dosažení naprosto spravedlivé beztřídní společnosti, je logické, že objektivní kritika nemůže být absolutně nezaujatá, nestranná. Naopak, musí stranit objektivním zájmům a potřebám dělnické třídy, jenž jsou v přímém souladu se vzpomínanými zákonitostmi společenského vývoje a navíc v sobě zahrnují základní zájmy a potřeby absolutní většiny jednotlivých sociálních vrstev a skupin celé socialistické společnosti.
Vzhledem k vedoucímu postavení komunistické strany v socialistické společnost, bez kterého není myslitelné, aby byly objektivní zájmy a potřeby pracujících mas realizovány, znamená stranickost kritiky a sebekritiky stranit programovým cílům strany, vyjádřeným v linii jednotlivých sjezdů, znamená stranit její politice
