SCHÄFEROVÁ, MARIE - SPOLOČENSKÝ BREVÍŘ

SCHÄFEROVÁ, MARIE

SPOLOČENSKÝ BREVÍŘ

Jaroslav Samec, Praha, 1947
prebal Emil Kotrba
5.000 výtlačkov

rodina, výchova, psychológia
352 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 750 g

tvrdá väzba, veľmi pekná dobová preväzba
stav: veľmi dobrý

PREDANÉ

*kvaja* *kat-psy*

SPOLEČENSKÉ PODNIKY

Večírky

Je zbytečné nazývat je cizím slovem,, soirée“. Je to vždycky večerní společnost, které dáme ráz jak obsahem tak formou. Podle obsahu můžeme uspořádati večírek taneční, literární, hudební, debatní. Podle formy může to být večírek přátelský, méně obřadný a v úborech jednoduchých, nebo representační, v předepsaném úboru a s leskem, jaký možno vyvinout v zařízení i pohoštění.

Na večírek se zve buď ústně nebo telefonicky, jde-li o společnost přátelskou, nebo tištěnými pozvánkami, jde-li o representační podnik. Na pozvánce je nutno udat nejen hodinu, ale i oblek.

Průběh večera je předem stanoven, jde-li o určitou náplň a je starostí domácí paní, aby udržela stanovený program. S programem se čeká, až je společnost pohromadě a volí se tak, aby neunavil, ale uspokojil. To je možno jen tehdy, jsou-li pozvaní stejného zájmu.

Provozuje-li se ve společnosti hudba či na pořadu je recitace, musí všichni sledovat pozorně přednes. Bylo by nešetrností bavit se při tom. Domácí mají se produkovat co nejméně, spíše se má dát přednost pozvaným hostům. Účastní-li se přednesu několik hostů, má být jak poděkování se strany hostitelů, tak potlesk od posluchačů poměrně stejný. Trapně se dotýká nepatrná pozornost toho, kdo současně vidí, že jiný je oslavován a vynášen. Proto se mají ti, kteří program večera naplňují, volit tak, aby byli pokud možno stejné umělecké vyspělosti; není-li to možno, uspořádá se program tak, aby nejdříve vystoupili umělci slabší, po nich teprve význačnějších kvalit. Jinak je lépe omezit program na produkci jednoho, ale vynikajícího hosta. To se děje zejména tehdy, zavítá-li do společnosti jako host známý umělec, který však byl předem o tom vyrozuměn, že bude účinkovat. Bylo by společenskou chybou pozvat umělce, nic mu předem neříci a pak jako samozřejmost očekávat, že bude společnost svým uměním bavit. Je-li náhodou požádán a zdráhá se, nesmí se nutit, projeví-li ochotu, je jeho přednes přijat s díkem, ale nesmí být unavován. Musí mu být jasné, že je hostem pro svou osobu, nikoli proto, aby pobavil společnost.

Při večírcích se připravuje studený bufet, pokud možno v jiné místnosti, kam je společnost pozvána, když už část večera uplynula. Nápoje se pak podávají po celý večer. Bud si hosté poslouží u bufetu sami, je-li to společnost malá a přátelská, nebo nabízejí nápoje služební, jde-li o společnost representační.

Při tanečním večírku se musí pečlivě dbát výběru hostí, aby bylo dost schopných tanečníků podle počtu dam. Cizí páni provedou nejdříve domácí dámy, domácí páni ujmou se dam cizích. Ale každý pán v uzavřené společnosti, kde je jeden druhému představen, musí zatančit s každou přítomnou dámou. Jsou-li některé z dam méně oblíbeny nebo méně skvělé tanečnice, všímají si jich domácí muži pozorně, aby se necítily zanedbávány. Proto je vždycky dobře mít po ruce mladší mužské příbuzné nebo tak dobré známé, aby ochotně tuto úlohu přijali.

Není nutno tančit neustále. Je-li dáma unavena, může se zcela klidně omluvit, ale samozřejmě nesmí v nejbližší době tančit vůbec. Až později, kdy je pravděpodobné, že její únava, kterou se omluvila, mohla pominout.

Při každé takové společnosti se zve jen tolik hostí, kolik se jich pohodlně může pohybovat v místnostech, jež se mohou pro společnost uvolnit. Je nutno, aby bylo dost sedadel, malých stolků, ale také dostatečná plocha k tanci, je-li na programu.

Je-li pánů náhodou méně než dam, které by si chtěly zatančit, pak musí páni velmi opatrně volit nejdříve dámy věkem a postavením váženější, ale pak všechny další. Žádnou není možno vynechat. Každou dámu odvede pán po tanci k sedadlu, při čemž je dáma zavěšena, počká, až si usedne, pak učiní krok zpět a teprve se obrátí a odchází. Nesmí se nikdy těsně před dámou otočit k ní zády. Bylo by nešetrné, kdyby zejména při nedostatku pánů některá dáma

KONVOLUT Č.3

KONVOLUT Č.3

VEVERKA, EMILIAN
SBÍRKA VÝKLADŮV A KÁZÁNÍ XIII.
Rohlíček a Sievers, Praha, 1863
náboženská literatúra,
184 s., čeština

SPENCER, HERBERT
VYCHOVÁNÍ ROZUMOVÉ, MRAVNÉ A TĚLESNÉ
Rohlíček a Sievers, Praha, 1879
edícia Bibliotéka učitelská (3)

Preklad Josef Úlehla

psychológia, výchova, pedagogika

130 s., čeština

MARKRAB, KLEMENT

CYKLICKÁ KÁZÁNÍ I. 

O Bohu vůbec

Čtyřiadvacet řečí na neděle a menší svátky od neděle I. adventní až do neděle V. po Velikonoci

Cyrillo-Metodějské knihkupectví, Praha, 1892

náboženská literatúra

102 s., čeština

hmotnosť: 460 g
tvrdá väzba, dobová preväzba
stav: dobrý

15,00 € PREDANÉ

*kvaja* *kat-nab*

ŠIMSA, JAROSLAV - O LÁSCE A FLIRTU

ŠIMSA, JAROSLAV

O LÁSCE A FLIRTU
Tři stati

YMCA, Praha, 1939

psychológia, rodina, výchova, sexualita,
64 s., čeština
hmotnosť: 60 g

mäkká väzba, malý formát
stav dobrý

2,90 €

*kvaja* in *kat-psy*

Škola! Střední škola! Jaké to musí být lákavé théma pro romanopisce! Kdo lépe než romanopisec může zachytit všechen ten život ve škole, to střetnutí se světa s počátku ještě dětského se světem dospělých, všechny ty pochyby, bolesti, smutky dospívajícího mládí, jichž je v té době víc než za celý život, srážky moderních synů a starosvětských otců a profesorů! Tu se po prvé vytyčují smělé životní cíle, kují dobrodružné plány, zkouší síla křídel k rozletu, tu je výheň, kde se ztužují povahy, ale často také utrpí charakter kazy, vždyť je tu tolik příležitostí k hříchu, který kolikrát nadlouho určí běh i osudy mužných let. (Vzpomeňme románů Franze Werfela Abituriententag, nebo Leonharda Franka Ursache. ) Na střední škole vznikají přátelství na odboj i výboj, něžná a mužná přátelství. Zde je právě místo, kde se má probudit duch budoucí inteligence národa; střední škola je dílna i arsenál, který má vyzbrojit příští vůdce vírou a jistotou. Co je tu drobných tragedií, jak často trpí a hyne nadaný chlapec v boji s beztaktními, suchými, nelidskými učiteli (smutný román Hermanna Hesseho »Unterm Rad«).

A nad to se dnes celá doba obráží v životě školském: rodinné rozvraty a ovšem i sociální a politické zápasy, ačkoli snad to nemá být, zasahují do života školy vůbec a tím víc samozřejmě do života studentů středoškolských. Jaké pokušení, vylíčit plně, konkrétně dnešní mládež v takovém románě! A dokonce vychovatel, který sám sebe považuje za přítele mládeže a chtěl by jí pomoci, aby překonala a ovládla obtíže, které přináší svízelná doba dospívání tělesného i duševního a duchovního. Jak by tu mohl vytyčit nové dle, královské povahy, vznešené příklady před oči mládeže! Jak by mohl pomoci mladým v jejich dnešním tápání! A jak také velcí umělci pomoci dovedou! Jak na př. Jakob Wassermann vylíčil v závěru románu "Advokát Laudin" novou německou mládež!

Ale ach, jak jsme zklamáni tímto českým »Rašením«, jak poníženi, jak zdrceni tou spoustou obscénních scén, špinavých podrobností, tím znetvořeným životem Böhnelovy mládeže! Špatní a podprůměrní, a dokonce pathologičtí chlapci a děvčata-výjimky jsou tu povyšovány na typy, v nichž je těžce urážena také lepší část mládeže a lepší část rodičů, a lepší část profesorů. V celém románě není ani jeden světlý bod. ani jeden mravní zápas, ani jedno hrdinství, ani jeden slušný chlapec, ani jedno slušné děvče, ani jeden dobrý učitel nebo ředitel nebo otec, který by vnesl spásné světlo do tohoto přítmí, všechno se topí v bahně bezecti a sexuálnosti.

Autor neuznal za potřebné, líče tuto Sodomu a Gomorrhu, aby tam vnesl tři, dva, jednoho spravedlivého, pro které bychom mohli odpustit ostatním. Ne, naopak: nemohl popřít ovšem, že jsou ještě některé děti »vychované«, slušné, čestné, ale to jsou pro něho tak jako pro jeho hrdiny toliko posmívané »cudné panny«, »mumie«, pokrytci, svatoušci, kteří tajně také »raší«, a autor se s nejoplzlejšími chlapci spoluraduje, když chlapec, který se zdá slušný, jest usvědčen, že není lepší než ostatní, a že měl tento »mravokárec« poměr se svou švakrovou, starší, než byl sám... Svůj román naplnil

KONVOLUT Č.2

KONVOLUT Č.2

1.)  NEVŠÍMALOVÁ, KRISTA - INFORMATORIUM MODERNÍ ŽENY -  ženám českým
Josef Pelcl, Praha, 1905 - edícia Knihovna Rozhledů (62) - 200 s., čeština - psychológia, rodina

2.)  SÝKORA, OLDŘICH - O PRAKTICKÉM SMĚRU VYCHOVÁNÍ
Josef Pelcl, Praha, 1898 - edícia Knihovna Rozhledů (56) - 64 s., čeština - psychológia, výchova

3.) VOZÁBOVÁ, ELIŠKA - ŽENA V BOJI PROTI ALKOHOLISMU
Ústřední spolek českých žen, Praha, 1908 - 48 s., čeština - rodina, zdravie

4.) BOHUSLAV, JOSEF VÁCLAV - POSLEDNÍ VŮLE
Josef Vilímek, Praha, 1914 - 34 s., čeština - právo, rodina

9,90 €

*kvaja* in *kat-PSY*

BIELICKÁ, IZABELLA - O TVRDOHLAVÝCH DĚTECH

BIELICKÁ, IZABELLA

O TVRDOHLAVÝCH DĚTECH
O problémech výchovy 2-4 letých dětí
(Porozmawiajmy o uparciuchach)

Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1968
edícia Knihy pro rodiče
preklad Anna Obermannová
predslov Zdeněk Matějček
obálka Rudolf Mader
ilustrácie Rudolf Mader
1. vydanie, 15.000 výtlačkov

psychológia, výchova
135 s., čeština
hmotnosť: 174 g

mäkká väzba
stav: zachovalý

0,50 €

*mikpa* in *kat-PSY*

Překladem knižky známé polské lékařky I. Bielické O tvrdohlavých dětech se dostáva do rukou našich rodičů významná publikace o výchově dětí ve věku od dvou do čtyř let. Autorka v ní pojednává o zvláštnostech tohoto vývojového období, které jsou zdrojem mnohých nesnaží jak pro dítě, tak pro jeho vychovatele. Není jistě divu, že snadno podléháme okouzlení nad bezmocně spícím nemluvňátkem; ale projevovat lásku neposednému, často vzdorovitému zlostníku, to už nebývá vždy snadné. Tím více je zapotřebí mít dostatek pochopení pro dítě v tomto obtížném vývojovém období a správně je vést jeho úskalími.

Na stránkách knížky I. Bielické se hovoří o příčinách konfliktních situací, které většina rodičů dětí tohoto věku tak dobře zná a které zákonitě vyplývají ze snahy dítěte uplatňovat co nejvíce svou samostatnost a aktivitu. Na konkrétních, živých příkladech se tu ukazuje, jak je důležité, aby si rodiče byli této přirozené touhy dítěte po sebeuplatnění dooře vědomi a dovedli správně pochopit rozmanité projevy dětské tvrdohlavosti a umíněnosti. Z knihy vyznívá mnoho životní moudrosti, moudrosti shovívavé a chápající, která přirozený běh dětského vývoje nejen se zalíbením sleduje, ale neustále jej cílevědomě a citlivě usměrňuje. Z jejích stránek je patrno, že všechny autorčiny rady jsou opřeny o bohaté zkušeností, o výsledky nejnovějších vědeckých výzkumů.

I když knížka I. Bielické má název O tvrdohlavých dětech, nepojednává zdaleka jen o dětské tvrdohlavosti, ale sleduje vývoj a výchovu 2—4letých dětí i po mnoha jiných stránkách. Všímá si rozvoje jejích poznání, jejich výchovy citové, mravní, estetické, rozvíjení a upevňování jejich vůle, vytváření předpokladů pro jejích výchovu k práci atd. Knížka rodičům poradí, jak s porozuměním pro zvláštnosti dětského vývoje v tomto výchovně náročném období postupovat krok za krokem tak, aby z jejich dětí vyrůstali harmonicky rozvinutí, všestranně vyspělí lidé, kteří jednou budou rodičům vděčni za všechnu péči a porozumění, jehož se jim v citově bohatém ovzduší domova dostalo.

Poučení, které knížka I. Bielické v hojné míře přináší, je určeno především rodičům, Plně ho však mohou využít i sestry v jeslích, učitelky mateřských škol, vychovatelky v dětských domovech, ošetřovatelky v dětských odděleních nemocnic — krátce všichni, na jejichž péči jsou děti v tomto důležitém věkovém období odkázány a na nichž záleží, jací lidé z našich nejmenších vyrostou.

SMRČKA, FERDINAND - ABC RODINNÉ VÝCHOVY I.

SMRČKA, FERDINAND

ABC RODINNÉ VÝCHOVY I.
Dítě předškolního věku

Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1983
edícia Knihy pro rodiče
prebal Milan Jaroš
fotografie Dorian Hanuš
2. doplnené vydanie, 5.000 výtlačkov
14-596-83

psychológia, pedagogika, rodina, výchova,
256 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 562 g

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: výborný

0,90 €

*bruri* in **B5**

Kniha ABC rodinné výchovy I je první částí třísvazkové pedagogické rukověti pro rodiče, po jejímž vydání se u nás už po léta volalo. Státní pedagogické nakladatelství vychází jejím vydáním vstříc mnoha hlasům z řad rodičů, učitelů, osvětových a jiných pracovníků, kteří doporučovali shrnout takto uceleně v jedné příručce nejdůležitější poznatky o výchově dětí v dnešní rodině.

K oblíbeným svazkům knižnice Rodičům o výchově dětí i k dosud vyšlým publikacím edice Knihy pro rodiče tak přistupuje publikace encyklopedického rázu, která se snaží obsáhnout vše podstatné, co by měli o výchově vědět všichni rodiče. Náplň jejích tří dílů, k jejichž zpracování se spojili naši přední odborníci z řad pedagogů, psychologů a lékařů, sleduje postupně problémy výchovy dětí od nejútlejšího věku až do dospělosti; je volena tak, aby v nich rodiče nalezli odpovědi na otázky, které je zvlášť zajímají a jsou pro výchovu jejich dětí významné. Rukověť, jejíž redakční zpracování bylo svěřeno zkušenému znalci otázek pedagogické osvěty dr. F. Smrčkovi, chce být rádcem a pomocníkem nejen rodičům, kteří hledají pro své další výchovné působení hlubší poučení a nové náměty, ale zejména také těm rodičům, kteří potřebují pomoc při řešení rozmanitých výchovných obtíží.

První díl, který předkládáme čtenářům, je věnován výchově dětí předškolního věku, zvláště ve věku od tří do šesti let. Autoři na základě vědeckých poznatků a závěrů z mnohých výzkumů přístupně vysvětlují, jak probíhá správný tělesný i duševní vývoj dětí tohoto věku a jak při jejich výchově postupovat, aby se co nejlépe rozvíjely. Radí rodičům, jak mají přispívat k příznivému rozumovému vývoji dětí, k rozvoji jejich řeči, jejich citového života, jejich vůle, celé jejich osobnosti. Seznamuje rodiče s problémy hry dětí i s počátky jejich pracovní, estetické a společenské výchovy. Nezapomíná ani na spolupráci rodiny s mateřskou školou a na vytváření podmínek pro správnou přípravu dětí ke vstupu do školy. Věnuje zároveň pozornost výchově dětí, které se ve vývoji opožďují, nedovedou se včlenit do společnosti jiných dětí, trpí rozmanitými zlozvyky a působí rodičům mnohé jiné starosti. Vítanou součástí knihy je příloha obsahující výběr dětských písní, říkadel, her a pohádek; té jistě rádi využijí všichni rodiče, kteří chtějí účinně obohacovat duševní život svých dětí a citově se s nimi co nejvíce sblížit.

Věříme, že nejen tento první díl, ale i oba další svazky, které jsou věnovány výchově dětí-školáků a výchovnému vedení dospívající mládeže, zaujmou rodiče novými pohledy na výchovné otázky, které jsou v našich rodinách předmětem mnohých úvah a starostí. Státní pedagogické nakladatelství uvítá jakékoli připomínky čtenářů, které budou moci obsah všech svazků v tomto smyslu zlepšit.

LEVI, VLADIMIR - PROBLEMATICKÉ DÍTĚ

LEVI, VLADIMIR

PROBLEMATICKÉ DÍTĚ
aneb Umění být druhým
(Nestandardnyj rebjonok - Iskusstvo byť drugim)

Lidové nakladatelství, Praha, 1990
preklad Petr Kaška
prebásnila Helena Franková
doslov Jana Nováčková
obálka Michal Burda
ilustrácie Miloslav Jágr
1. vydanie, 26.000 výtlačkov
ISBN 80-7022-086-4

psychológia, pedagogika, rodina, výchova,
240 s., čeština
hmotnosť: 436 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky

3,30 € PREDANÉ

*bib14* in *H-kris*

Jak nestát v cestě fyzickému a duševnímu zdraví dítěte,o smyslu dětství, o některých příčinách dětské osamělosti, o obtížných rodičích, proč se děti někdy nudí. To a na další otázky v knize autor odpovídá.

Předkládám vám několik variant z x možných a jednotlivá řešení závisejí na věku, charakteru, zkušenosti, na momentální situaci.

„Tys tomu dal, podívej se, kolik je hodin. A jak mně se chce spát. (Tobě ne?)"

„Spěte, hračky, spěte ... Hajej dadej ..."

„Včera (předevčírem) jsi touhle dobou viděl už DRUHÝ ZAJÍMAVÝ SEN!"

„Poslouchej, ty jseš chlapík. Dneska se ti chce v V PRAVÝ ČAS spát, koukej, jak se ti zavírá pravé oko ..."

„Zase jsem zapomněl ... Jak se vlatně řekne anglicky dobrou noc? Aha, good night. We shall go to sleep — je to tak dobře?"

„VEČERKA." (Neosobní stručný povel bez použití slovesa v rozkazovacím způsobu je dobrá forma působení na dítě, zvláště pro vznětlivé starší děti; když se vysloví klidně, rozhodně a nenuceně, ztlumí se podvědomá urážlivost imperativu.)

A nakonec prosté řešeni:

„Dobrou noc." (Může to být i s úsměvem. Můžeme dát dítěti i pusu.)

Je některá z těchto variant spolehlivá? Ne, ani jedna! Ale je dobré to, že jich je hodně, je zajímavé, že vůbec existují.

Vždycky se nějaká řešení najdou.

Určitě jste si stejně jako já nejednou všimli jedné mrzuté zvláštnosti: darujete mu (jí) knížku, nádhernou, vzácnou, strašně zajímavou a strašně užitečnou:

„TU MÁŠ. JE TO MOC ZAJÍMAVÉ, URČITÉ SI TO PŘEČTI."

„Dobře, díky. Přečtu si to."

A nečte ji.

„Tak přečet sis ji ?"

„Ještě ne, nestihl jsem to. Přečtu si ji. Určitě.“

Zas ji nečte. Chystá se, poctivě se chystá, ale co se dá dělat ... Louská kdejaký blábol, JENOM NE TOHLE. A nejhorší je asi to, že stejnou knížku, kterou mu nedbale doporučí nějaký Genka se slovy „ujde to", přelouskne od začátku do konce jako nic!

Příčiny snad nemusím ani vysvětlovat. Stačí si připomenout seznamy povinné školní četby ...

Je dobře známo, že z písničky se těžko vyhazují slova a muzika pak teprv ne. Naivně se domníváme, že slova, která adresujeme dítěti (včetně těch starších), jsou přijímána ve stejném významu, 

jaký jim přikládáme my. Ano, co se musí, musí se, co je žádoucí, je žádoucí, co se nesmí, nesmí se ... Jenže my vůbec neslyšíme písničky našeho podvědomí, ani hudbu, zdaleka ne vždy libozvučnou, do níž si to všechno promění podvědomí vnímajícího dítěte.

Tady ji máte, tu hudbu.

„ACH, jak jsi slabý a nezralý, jak jsi malý a hloupý. “

„NO NE, ty jsi líný a nepořádný, zapomnětlivý, zbytečný, neodpovědný a nečestný!"

„JEJEJ, ty nejsi vůbec nic, nic neumíš!"

„PCHÁ, do pořádného člověka máš ještě daleko!"

„HELE, ty jsi na mně ještě závislý, nemůžeš mít svůj názor a prosazovat vlastní rozhodnutí, já tě řídím a ty jsi jenom hovádko bez vůle!"

„JÚ, jaký ty jsi nepředstavitelný blázen!"

„Hudry hudry..."

„Co je to za nesmysl, co je to za blábol? Nic takového mě ani ve snu nenapadlo!"

Správně, nic takového. (Připusťme, že nic takového.) Jenže KTOMU DOJDE při vašem invariantním, nabiflovaném chování, TOHLE SE STANE, když se neposloucháme uchem někoho jiného, když se nedíváme nikdy cizíma očima, když necítíme cizími smysly.

Tak se stane, že to nejnutnější a nejužitečnější — vlastně i nejvyšší a nejhezčí! — spojujeme DÍTĚTI s peklem, s pocitem vlastní méněcennosti a viny, s úzkostí a zlostí, s nudou a nemilovaností. Tak v zárodku ubíjíme i jeho touhu po pravdě i potřebu sebezdokonalování.

PROČ DĚLÁM STÁLE TUTÉŽ CHYBU? Přinejmenším pětkrát denně se přistihuju, že ve styku s dětmi i dospělými pokračuju vesele ve svých „hudry hudry" — a kolikrát se ještě přistihnu?

Setrvačnost stereotypů, setrvačnost napodobování, včetně napodobování sebe sama. Setrvačnost netrpělivosti a nedůvěry. Setrvačnost duševní tuposti a netvůrčího stavu, k čemuž přispívá zase řada dalších příčin ...

JAK SE DĚTI ZLEPŠUJÍ. Teď se asi divíte, jak je možné to, že většina dětí dokáže vyrůst ve víceméně normální dospělé.

Já se tomu taky divím, i když otázka normality u dospělých by vyžadovala zase zvláštní pojednání.

..............................................................................................................................................................

... posledná veta ...

Ještě je brzy...

KAPR, JAROSLAV - KNIHA PRO NASTÁVAJÍCÍHO OTCE

KAPR, JAROSLAV

KNIHA PRO NASTÁVAJÍCÍHO OTCE

Avicenum, Praha, 1972
ilustrácie Václav Křížek
obálka Josef Týfa
1. vydanie, 10.000 výtlačkov
08-031-72

rodina, výchova
192 s., čeština
hmotnosť: 214 g

mäkká väzba
stav: zachovalá, poškodený chrbát

ZDARMA  - DAROVANÉ THCK

*home*

Vztah mezi těmito dvěma procesy je vztahem nutné a postačující podmínky. K tomu, aby se dítě mohlo posadit, postavit, chodit, je nutné, aby k tomu fyzicky dozrálo. Budete-li se snažit přehnaně s ním cvičit a učit je dříve, než přijde jeho čas, je to málo účinné a můžete mu naopak uškodit, protože ničíte jeho chuť a zájem o činnost, která se mu nebude dařit, a snížíte jeho sebevědomí. Zároveň ale dozrání není postačující podmínkou k dokonalému ovládnutí nějaké činnosti. Dozrání je předpokladem, ale potom již má smysl dítě učit, zdokonalovat, cvičit v něčem, to naopak rozvíjí jeho pohybové kvality a dodává mu radost z úspěchu a sebevědomí.

To chce klid, nevzrušovat se tím, že ostatní děti už chodí. Bude vás to ještě hodně mrzet, až se dá do pohybu i to vaše. Dejte pozor ale také na druhý extrém. Není zase možné nechat je úplně sobě samému. Možná, že by chodit začalo, ale určitě by byly potíže třeba s mluvením. To, co dítě potřebuje, je určitá vlídná pozornost, pohled otce, který sleduje jeho pokusy, a když se to nedaří, tak uklidní a utiší, a když se to začne dařit, tak pomůže, povzbudí a pochválí.

Málokdy si uvědomujeme, že dítě vnímá svět jinak. A to opravdu jinak, v jiné perspektivě, v jiných proporcích. Např. až asi do devíti měsíců nemají předměty pro dítě stálý tvar. My dospělí jsme zvyklí vnímat popelník, který leží před námi na stole, jako konstantní komplex různých tvarů, barev a světel a stínů, i když se mění podle toho, zda sedíme za stolem nad ním, nebo když ho vidíme z rohu místnosti. Je to proto, že máme pojem vratnosti. Víme ze zkušenosti, že když se vrátíme do stejného postavení, budeme popelník vnímat stejně jako předtím, a to nám umožňuje spojit ho v mysli v kompaktní a trvalou množinu vjemů. Dítě to ale ještě neumí, musí se to teprve naučit, musí mít vlastní zkušenost smyslovou a pohybovou, musí vyzkoušet různé perspektivy.

Když malému dítěti schováte před jeho očima hračku pod polštář, nebude ji hledat, protože pro ně zmizela, není. Když je již starší a uděláte před ním totéž, půjde a bude ji hledat pod polštářem. Když ale před ním opět znovu schováte hračku na jiné místo, bude mít tendenci hledat ji nejdříve znovu pod oním polštářem,

TOMÁŠEK, FRANTIŠEK - PEDAGOGIKA

Dr. TOMÁŠEK, FRANTIŠEK

PEDAGOGIKA
Úvod do pedagogické praxe

Matice Cyrilometodějská, Olomouc, 1947
1. vydanie, 5.000 výtlačkov

učebnice, pedagogika, výchova
372 s., čeština
hmotnosť: 515 g

mäkká väzba
stav: takmer oddelený list obálky, meno majiteľa na frontispice, vyblednutá obálka, inak dobrý stav

PREDANÉ

*H-2-4*

Výchova vždy byla a bude nejdůležitější a nejodpovědnější úkol lidské společnosti, který nutno řešit co nejlépe. S toho hlediska podává dr. František Tomášek ve svém díle „Pedagogika" (úvod do pedagogické praxe) jasnou a bezpečnou orientaci po stránce theoretické a zároveň podrobné směrnice pro dobrou praxi výchovnou.

Látka je rozčleněna na pět hlavních částí: úvod do pedagogiky, objekt výchovy, subjekt výchovy, formy vychovávací, prostředky a zásady vychovávací. V části úvodní je definován nejprve pojem výchovy vůbec a pak pojem a cíl výchovy křesťanské. Výchova ve smyslu křesťanském je úmyslné působení na dítě, aby harmonicky rozvinulo všechny své schopnosti tělesné, duševní i vlohy nadpřirozené a mohlo dosáhnouti svého cíle pozemského i věčného. Cílem výchovy křesťanské je osobnost mravní a křesťanská. Bezprostředním východiskem a cílem křesťanské výchovy je Kristus. Potom je zhodnocen význam pedagogiky, zejména psychologie, pedagogika experimentální a zdůrazněn význam odborného studia pedagogiky v době současné.

Část o objektu výchovy je pro praxi výchovnou velmi důležitá, neboť popisuje podrobně tělesný a zejména duševní a mravní vývoj mládeže od prvního dětství až do adolescence. Je podrobné analysovan objekt výchovy křesťanské, člověk-křesťan, který s milosti posvěcující obdržel život nový, život Boží ve své duši, s nadpřirozenou schopností hodnoty nadpřirozené přijímat, si je osvojovat a uplatňovat v životě. Další stati pojednávají o individualitě, temperamentu, biotypologii a o duševních rozdílech mezi pohlavími.

Část o subjektu výchovy zdůrazňuje nejdůležitější předpoklad každé výchovy — osobnost vychovatele. Rozebírá podrobně složky této osobnosti a ukazuje, kterak vývoj vychovatelské osobnosti ovlivňuje pohlaví, věk a temperament. Část o formách výchovy dává hlavní směrnice pro výchovu rodinnou, mluví o poměru církve a státu k výchově a o výchově ústavní. Vyslovuje se proti diktátorskému školskému monopolu jednotné statní školy a obhajuje demokratické právo rodičů na školu svobodnou.

V části o prostředcích vychovávacich je podrobně vymezen poměr přirozených a nadpřirozených prostředků vychovávacích. Poukazuje se na to, že čím intensivněji používá náboženský vychovatel všech vhodných prostředků přirozených, tím větší užitek lze potom očekávat od prostředků nadpřirozených. Ukazuje se také výchovný vliv prostředí ve směru positivním i negativním. Je velmi důležité, aby negativní vlivy prostředí byly zneškodňovány mravním posílením toho, koho vychováváme. Zvláště vychovatel náboženský může bytí vždy optimistou, neboť není ve své práci osamocen, je toliko spolupracovníkem Božím, prvním vychovatelem je Bůh. Avšak i nejlepší prostředky výchovné by mohly selhat, kdyby jich nebylo používáno vhodným způsobem podle osvědčených zásad.

Ze všeobecných prostředků výchovných je podrobněji pojednáno o kázni, rozkazu, napomenutí, poučení, návyku, příkladu, o odměně a trestu. Doporučuje se methoda preventivní podle vzoru sv. Don Boska. Ze zvláštních prostředků vychovávacích se podávají nejprve návody k výchově tělesné a pak zejména k výchově duševní a mravní: k výchově paměti, obrazivosti, rozumu, svědomí a pozornosti. Do této části je vložena podrobná a velmi důležitá stať o psychologii náboženského vývoje mládeže od nejútlejšího věku až do adolescence.

Neméně důležité jsou stati o výchově snaživosti nižší (pudové) a snaživosti vyšší (volní), o výchově k studu a k mravní čistotě, o výchově vůle zvláště praktickými cvičeními poslušnosti a sebezapírání. V článcích o cítivosti budou zajímati každého vychovatele podrobné směrnice k výchově citů vůbec, k výchově citů náboženských, sebecitu (sebevědomí), citu pro čest, pro pravdu, krasocitu, citu radosti a lásky a soucitu. Opětně je poukazováno na sv. Don Boska.

Autor použil prací nejlepších pedagogických odborníku domácích i cizích a zároveň čerpá ze své vlastní dlouholeté bohaté osobni zkušenosti ve výchově školní a ve sdruženích mládeže. Může proto svým dílem velmi dobře posloužit jak vychovatelům školním tak i vedoucím ve sdruženích mládeže.