Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

Zobrazujú sa príspevky s označením vojna. Zobraziť všetky príspevky
Zobrazujú sa príspevky s označením vojna. Zobraziť všetky príspevky

streda 24. mája 2023

VOJENSKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKA V.

VOJENSKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKA V.
od roku 1945 do roku 1955

Naše vojsko, Praha, 1989
obálka Jan Solpera
1. vydanie, 16.800 výtlačkov
28-069-89

história, vojna
592 s., čb obr., čeština

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe, lepka na prebale

PREDANÉ

*trsos*his*

V dejinách našich národů můžeme během staletí vystopovat neustálý zápas o zachování národní svébytnosti, státní nezávislosti, práva na vlastní národní existenci i snahu o sociální spravedlnost. Tento zápas měl v historii často povahu ozbrojeného boje. Vojenské dějiny jsou tedy velice podstatnou složkou při vytváření celkového historického obrazu naší minulosti, který je předpokladem pro pochopení role našich národů v současnosti.

Minulé generace českých a slovenských historiků mnohdy s nadšením a pílí zkoumaly prameny z oblasti vojenské historie, vyšly dílčí práce věnované dějinám českého a slovenského vojenství, ale vědecká syntéza zachycující celý tento vývoj na území dnešního Československa, v minulosti nevznikla.

Teprve v posledních letech tento náročný úkol připadl Vojenskému historickému ústavu ve spolupráci s Ústavem marxismu-leninismu ÚV KSČ a ÚV KSS, vědeckými pracovišti Československé a Slovenské akademie věd, Vojenskou politickou akademií Klementa Gottwalda a Vojenskou akademií Antonína Zápotockého a nakladatelstvím Naše vojsko. Výsledkem jejich práce je šestisvazkové dílo Vojenské dějiny Československa. Zájemci o vojenskou historii se zde seznámí nejen s popisem jednotlivých bitev a jiných ozbrojených střetnutí, ale budou uvedeni i do problematiky vojenského umění, strategie a taktiky. Seznámí se s vývojem druhů zbraní, ochranné zbroje, uniforem, vývojem fortifikačního stavitelství. Jednotlivé kapitoly autoři uvádějí do širšího kontextu obecně historickými úvody, které vždy stručně charakterizují sociálně ekonomické předpoklady vývoje vojenství analyzovaných období. Vlastní výklad doprovází množství černobílých i barevných fotografií, dobových ilustrací, bitevních schémat, kreseb a map.

První díl se zabývá vývojem vojenství na území dnešního Československa od prehistorických dob až do roku 1526, kdy na český trůn nastupují Habsburkové. Je rozdělen do tří hlav. V první z nich autoři hledají stopy po vojenských prvcích v předhistorických archeologických kulturách na našem území. Následuje vojenství Keltů, Germánů i pronikání římských vlivů na naše území. Autoři pak vykreslují situaci po příchodu Slovanů do střední Evropy, vznik Sámovy říše a později Velké Moravy. Druhá hlava zahrnuje období raného a vrcholného feudalismu, období, kdy už historický vývoj českého a slovenského národa probíhal odděleně v rámci dvou rozdílných státních celků, a proto jsou zde kapitoly členěny tak, aby pojednávaly zvlášť o vojenství v českých zemích a zvlášť na Slovensku. Toto členění zůstává zachováno i v poslední, třetí hlavě, která se zabývá vojenstvím husitského revolučního hnutí a vojenstvím pohusitského období a názorně ukazuje, jak hluboce husité ovlivnili válečné umění celých dalších desetiletí.

Ve druhém dílu autoři líčí období, kdy naše země byly součástí habsburské monarchie a zdůrazňují jejich podíl na vývoji armád a vojenství tohoto mnohonárodního soustátí. Díl je ohraničen rokem 1918, kdy vzniká samostatný stát Čechů a Slováků. Třetí díl podává výklad vzniku a vývoje československé armády v buržoazní republice až do března 1939, kdy dochází ke ztrátě státní samostatnosti a zániku armády. Čtvrtý díl zahrnuje období druhé světové války. Věnuje pozornost vzniku a vývoji domácího národně osvobozeneckého hnutí a souběžně sleduje zrod a bojovou cestu základů nových československých ozbrojených sil, které se formovaly v zahraničí. Vrcholí osvobozením Československa Sovětskou armádou, na němž se podílel i 1. čs. armádní sbor, a všímá si i podílu ostatních vojsk protihitlerovské koalice na porážce nacistů na našem území. Pátý díl zpracovává poválečný vývoj československých ozbrojených sil až do května 1955, kdy se stávají součástí obranného svazku armád států Varšavské smlouvy. Závěrečný šestý díl se zabývá analýzou vývoje československého vojenství v epoše zabezpečování obrany socialistické vlasti a socialistického společenství ve svazku organizace Varšavské smlouvy od roku 1955 do současnosti.

Vojenské dějiny Československa jsou tedy prvním dílem svého druhu, které v ucelené podobě shrnuje současné výsledky historického bádání v oblasti dějin vojenství našich národů. Jsou pozoruhodným tvůrčím přínosem československé historiografie, který nepochybně najde ohlas nejen u odborníků, ale i u široké čtenářské veřejnosti.


VOJENSKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKA III.

VOJENSKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKA III.
od roku 1918 do roku 1939

Naše vojsko, Praha, 1987
obálka Jan Solpera
1. vydanie, 21.400 výtlačkov
28-044-87

história, vojna
584 s., čb obr., čeština

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe, lepka na prebale

PREDANÉ

*trsos*his*

V dejinách našich národů můžeme během staletí vystopovat neustálý zápas o zachování národní svébytnosti, státní nezávislosti, práva na vlastní národní existenci i snahu o sociální spravedlnost. Tento zápas měl v historii často povahu ozbrojeného boje. Vojenské dějiny jsou tedy velice podstatnou složkou při vytváření celkového historického obrazu naší minulosti, který je předpokladem pro pochopení role našich národů v současnosti.

Minulé generace českých a slovenských historiků mnohdy s nadšením a pílí zkoumaly prameny z oblasti vojenské historie, vyšly dílčí práce věnované dějinám českého a slovenského vojenství, ale vědecká syntéza zachycující celý tento vývoj na území dnešního Československa, v minulosti nevznikla.

Teprve v posledních letech tento náročný úkol připadl Vojenskému historickému ústavu ve spolupráci s Ústavem marxismu-leninismu ÚV KSČ a ÚV KSS, vědeckými pracovišti Československé a Slovenské akademie věd, Vojenskou politickou akademií Klementa Gottwalda a Vojenskou akademií Antonína Zápotockého a nakladatelstvím Naše vojsko. Výsledkem jejich práce je šestisvazkové dílo Vojenské dějiny Československa. Zájemci o vojenskou historii se zde seznámí nejen s popisem jednotlivých bitev a jiných ozbrojených střetnutí, ale budou uvedeni i do problematiky vojenského umění, strategie a taktiky. Seznámí se s vývojem druhů zbraní, ochranné zbroje, uniforem, vývojem fortifikačního stavitelství. Jednotlivé kapitoly autoři uvádějí do širšího kontextu obecně historickými úvody, které vždy stručně charakterizují sociálně ekonomické předpoklady vývoje vojenství analyzovaných období. Vlastní výklad doprovází množství černobílých i barevných fotografií, dobových ilustrací, bitevních schémat, kreseb a map.

První díl se zabývá vývojem vojenství na území dnešního Československa od prehistorických dob až do roku 1526, kdy na český trůn nastupují Habsburkové. Je rozdělen do tří hlav. V první z nich autoři hledají stopy po vojenských prvcích v předhistorických archeologických kulturách na našem území. Následuje vojenství Keltů, Germánů i pronikání římských vlivů na naše území. Autoři pak vykreslují situaci po příchodu Slovanů do střední Evropy, vznik Sámovy říše a později Velké Moravy. Druhá hlava zahrnuje období raného a vrcholného feudalismu, období, kdy už historický vývoj českého a slovenského národa probíhal odděleně v rámci dvou rozdílných státních celků, a proto jsou zde kapitoly členěny tak, aby pojednávaly zvlášť o vojenství v českých zemích a zvlášť na Slovensku. Toto členění zůstává zachováno i v poslední, třetí hlavě, která se zabývá vojenstvím husitského revolučního hnutí a vojenstvím pohusitského období a názorně ukazuje, jak hluboce husité ovlivnili válečné umění celých dalších desetiletí.

Ve druhém dílu autoři líčí období, kdy naše země byly součástí habsburské monarchie a zdůrazňují jejich podíl na vývoji armád a vojenství tohoto mnohonárodního soustátí. Díl je ohraničen rokem 1918, kdy vzniká samostatný stát Čechů a Slováků. Třetí díl podává výklad vzniku a vývoje československé armády v buržoazní republice až do března 1939, kdy dochází ke ztrátě státní samostatnosti a zániku armády. Čtvrtý díl zahrnuje období druhé světové války. Věnuje pozornost vzniku a vývoji domácího národně osvobozeneckého hnutí a souběžně sleduje zrod a bojovou cestu základů nových československých ozbrojených sil, které se formovaly v zahraničí. Vrcholí osvobozením Československa Sovětskou armádou, na němž se podílel i 1. čs. armádní sbor, a všímá si i podílu ostatních vojsk protihitlerovské koalice na porážce nacistů na našem území. Pátý díl zpracovává poválečný vývoj československých ozbrojených sil až do května 1955, kdy se stávají součástí obranného svazku armád států Varšavské smlouvy. Závěrečný šestý díl se zabývá analýzou vývoje československého vojenství v epoše zabezpečování obrany socialistické vlasti a socialistického společenství ve svazku organizace Varšavské smlouvy od roku 1955 do současnosti.

Vojenské dějiny Československa jsou tedy prvním dílem svého druhu, které v ucelené podobě shrnuje současné výsledky historického bádání v oblasti dějin vojenství našich národů. Jsou pozoruhodným tvůrčím přínosem československé historiografie, který nepochybně najde ohlas nejen u odborníků, ale i u široké čtenářské veřejnosti.



 

VOJENSKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKA II.

VOJENSKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKA II.
od roku 1526 do roku 1918

Naše vojsko, Praha, 1986
obálka Jan Solpera
ilustrácie Pavel Major
1. vydanie, 21.600 výtlačkov
28-005-86

história, vojna
592 s., čb obr., čeština

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe, lepka na prebale

PREDANÉ

*trsos*his*

V dejinách našich národů můžeme během staletí vystopovat neustálý zápas o zachování národní svébytnosti, státní nezávislosti, práva na vlastní národní existenci i snahu o sociální spravedlnost. Tento zápas měl v historii často povahu ozbrojeného boje. Vojenské dějiny jsou tedy velice podstatnou složkou při vytváření celkového historického obrazu naší minulosti, který je předpokladem pro pochopení role našich národů v současnosti.

Minulé generace českých a slovenských historiků mnohdy s nadšením a pílí zkoumaly prameny z oblasti vojenské historie, vyšly dílčí práce věnované dějinám českého a slovenského vojenství, ale vědecká syntéza zachycující celý tento vývoj na území dnešního Československa, v minulosti nevznikla.

Teprve v posledních letech tento náročný úkol připadl Vojenskému historickému ústavu ve spolupráci s Ústavem marxismu-leninismu ÚV KSČ a ÚV KSS, vědeckými pracovišti Československé a Slovenské akademie věd, Vojenskou politickou akademií Klementa Gottwalda a Vojenskou akademií Antonína Zápotockého a nakladatelstvím Naše vojsko. Výsledkem jejich práce je šestisvazkové dílo Vojenské dějiny Československa. Zájemci o vojenskou historii se zde seznámí nejen s popisem jednotlivých bitev a jiných ozbrojených střetnutí, ale budou uvedeni i do problematiky vojenského umění, strategie a taktiky. Seznámí se s vývojem druhů zbraní, ochranné zbroje, uniforem, vývojem fortifikačního stavitelství. Jednotlivé kapitoly autoři uvádějí do širšího kontextu obecně historickými úvody, které vždy stručně charakterizují sociálně ekonomické předpoklady vývoje vojenství analyzovaných období. Vlastní výklad doprovází množství černobílých i barevných fotografií, dobových ilustrací, bitevních schémat, kreseb a map.

První díl se zabývá vývojem vojenství na území dnešního Československa od prehistorických dob až do roku 1526, kdy na český trůn nastupují Habsburkové. Je rozdělen do tří hlav. V první z nich autoři hledají stopy po vojenských prvcích v předhistorických archeologických kulturách na našem území. Následuje vojenství Keltů, Germánů i pronikání římských vlivů na naše území. Autoři pak vykreslují situaci po příchodu Slovanů do střední Evropy, vznik Sámovy říše a později Velké Moravy. Druhá hlava zahrnuje období raného a vrcholného feudalismu, období, kdy už historický vývoj českého a slovenského národa probíhal odděleně v rámci dvou rozdílných státních celků, a proto jsou zde kapitoly členěny tak, aby pojednávaly zvlášť o vojenství v českých zemích a zvlášť na Slovensku. Toto členění zůstává zachováno i v poslední, třetí hlavě, která se zabývá vojenstvím husitského revolučního hnutí a vojenstvím pohusitského období a názorně ukazuje, jak hluboce husité ovlivnili válečné umění celých dalších desetiletí.

Ve druhém dílu autoři líčí období, kdy naše země byly součástí habsburské monarchie a zdůrazňují jejich podíl na vývoji armád a vojenství tohoto mnohonárodního soustátí. Díl je ohraničen rokem 1918, kdy vzniká samostatný stát Čechů a Slováků. Třetí díl podává výklad vzniku a vývoje československé armády v buržoazní republice až do března 1939, kdy dochází ke ztrátě státní samostatnosti a zániku armády. Čtvrtý díl zahrnuje období druhé světové války. Věnuje pozornost vzniku a vývoji domácího národně osvobozeneckého hnutí a souběžně sleduje zrod a bojovou cestu základů nových československých ozbrojených sil, které se formovaly v zahraničí. Vrcholí osvobozením Československa Sovětskou armádou, na němž se podílel i 1. čs. armádní sbor, a všímá si i podílu ostatních vojsk protihitlerovské koalice na porážce nacistů na našem území. Pátý díl zpracovává poválečný vývoj československých ozbrojených sil až do května 1955, kdy se stávají součástí obranného svazku armád států Varšavské smlouvy. Závěrečný šestý díl se zabývá analýzou vývoje československého vojenství v epoše zabezpečování obrany socialistické vlasti a socialistického společenství ve svazku organizace Varšavské smlouvy od roku 1955 do současnosti.

Vojenské dějiny Československa jsou tedy prvním dílem svého druhu, které v ucelené podobě shrnuje současné výsledky historického bádání v oblasti dějin vojenství našich národů. Jsou pozoruhodným tvůrčím přínosem československé historiografie, který nepochybně najde ohlas nejen u odborníků, ale i u široké čtenářské veřejnosti.



 

VOJENSKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKA I.

VOJENSKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKA I.
do roku 1526

Nače vojsko, Praha, 1985
obálka Jan Solpera
ilustrácie Pavel Major
1. vydanie, 22.000 výtlačkov

história, vojna
368 s., čb obr., čeština

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe, lepka na prebale

PREDANÉ

*trsos*his*

V dejinách našich národů můžeme během staletí vystopovat neustálý zápas o zachování národní svébytnosti, státní nezávislosti, práva na vlastní národní existenci i snahu o sociální spravedlnost. Tento zápas měl v historii často povahu ozbrojeného boje. Vojenské dějiny jsou tedy velice podstatnou složkou při vytváření celkového historického obrazu naší minulosti, který je předpokladem pro pochopení role našich národů v současnosti.

Minulé generace českých a slovenských historiků mnohdy s nadšením a pílí zkoumaly prameny z oblasti vojenské historie, vyšly dílčí práce věnované dějinám českého a slovenského vojenství, ale vědecká syntéza zachycující celý tento vývoj na území dnešního Československa, v minulosti nevznikla.

Teprve v posledních letech tento náročný úkol připadl Vojenskému historickému ústavu ve spolupráci s Ústavem marxismu-leninismu ÚV KSČ a ÚV KSS, vědeckými pracovišti Československé a Slovenské akademie věd, Vojenskou politickou akademií Klementa Gottwalda a Vojenskou akademií Antonína Zápotockého a nakladatelstvím Naše vojsko. Výsledkem jejich práce je šestisvazkové dílo Vojenské dějiny Československa. Zájemci o vojenskou historii se zde seznámí nejen s popisem jednotlivých bitev a jiných ozbrojených střetnutí, ale budou uvedeni i do problematiky vojenského umění, strategie a taktiky. Seznámí se s vývojem druhů zbraní, ochranné zbroje, uniforem, vývojem fortifikačního stavitelství. Jednotlivé kapitoly autoři uvádějí do širšího kontextu obecně historickými úvody, které vždy stručně charakterizují sociálně ekonomické předpoklady vývoje vojenství analyzovaných období. Vlastní výklad doprovází množství černobílých i barevných fotografií, dobových ilustrací, bitevních schémat, kreseb a map.

První díl se zabývá vývojem vojenství na území dnešního Československa od prehistorických dob až do roku 1526, kdy na český trůn nastupují Habsburkové. Je rozdělen do tří hlav. V první z nich autoři hledají stopy po vojenských prvcích v předhistorických archeologických kulturách na našem území. Následuje vojenství Keltů, Germánů i pronikání římských vlivů na naše území. Autoři pak vykreslují situaci po příchodu Slovanů do střední Evropy, vznik Sámovy říše a později Velké Moravy. Druhá hlava zahrnuje období raného a vrcholného feudalismu, období, kdy už historický vývoj českého a slovenského národa probíhal odděleně v rámci dvou rozdílných státních celků, a proto jsou zde kapitoly členěny tak, aby pojednávaly zvlášť o vojenství v českých zemích a zvlášť na Slovensku. Toto členění zůstává zachováno i v poslední, třetí hlavě, která se zabývá vojenstvím husitského revolučního hnutí a vojenstvím pohusitského období a názorně ukazuje, jak hluboce husité ovlivnili válečné umění celých dalších desetiletí.

Ve druhém dílu autoři líčí období, kdy naše země byly součástí habsburské monarchie a zdůrazňují jejich podíl na vývoji armád a vojenství tohoto mnohonárodního soustátí. Díl je ohraničen rokem 1918, kdy vzniká samostatný stát Čechů a Slováků. Třetí díl podává výklad vzniku a vývoje československé armády v buržoazní republice až do března 1939, kdy dochází ke ztrátě státní samostatnosti a zániku armády. Čtvrtý díl zahrnuje období druhé světové války. Věnuje pozornost vzniku a vývoji domácího národně osvobozeneckého hnutí a souběžně sleduje zrod a bojovou cestu základů nových československých ozbrojených sil, které se formovaly v zahraničí. Vrcholí osvobozením Československa Sovětskou armádou, na němž se podílel i 1. čs. armádní sbor, a všímá si i podílu ostatních vojsk protihitlerovské koalice na porážce nacistů na našem území. Pátý díl zpracovává poválečný vývoj československých ozbrojených sil až do května 1955, kdy se stávají součástí obranného svazku armád států Varšavské smlouvy. Závěrečný šestý díl se zabývá analýzou vývoje československého vojenství v epoše zabezpečování obrany socialistické vlasti a socialistického společenství ve svazku organizace Varšavské smlouvy od roku 1955 do současnosti.

Vojenské dějiny Československa jsou tedy prvním dílem svého druhu, které v ucelené podobě shrnuje současné výsledky historického bádání v oblasti dějin vojenství našich národů. Jsou pozoruhodným tvůrčím přínosem československé historiografie, který nepochybně najde ohlas nejen u odborníků, ale i u široké čtenářské veřejnosti.




sobota 11. decembra 2021

BLACK, IAN - MOSSAD - IZRAELSKÉ TAJNÉ VÁLKY

BLACK, IAN
MORRIS, BENNY

MOSSAD - IZRAELSKÉ TAJNÉ VÁLKY
Dějiny izraelské tajné služby
(Israel´s Secret Wars)

Jota, Brno, 2006
preklad Zdena Sparlingová, Tamara Váňová
obálka René Senko
3. vydanie (2. v Jote)

história, vojna, politika, 
626 s., čeština

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

predané

*priva**his*

Stát Izrael budí již od svého dramatického vzniku v roce 1948 obrovskou pozornost, která je čas od času oživována neméně dramatickými a bouřlivými událostmi. Po první arabsko-izraelské válce v letech 1948-49 následovala tzv. Suezská válka v roce 1956, Šestidenní válka v roce 1967 a Jomkippurská válka v roce 1974. A také izraelská invaze do Libanonu v roce 1982 a první palestinská Intifáda od roku 1987.... a mnoho dalších dnes již legendárních historických momentů. Je skutečné až s podivem, kolik se toho za posledních šedesát let událo okolo malé zemičky jménem Izrael.

Vzrušující a nedílnou součástí izraelských dějin byl a dodnes je rovněž nemilosrdný zákulisní boj izraelských tajných služeb. Právě ty izraelské si oprávněně vydobyly po celém světě reputaci jako obávaný a efektivní nástroj v boji proti (nejen) arabským teroristickým skupinám. Jednu ze slavných epizod jejich existence nám nyní nejnověji připomíná kontroverzní snímek kultovního režiséra Stevena Spielberga, nazvaný zcela prostě „Mnichov“. Pro pamětníky a odbornou veřejnost je Mnichov 1972 známým pojmem - a také mementem jedné z vůbec nej tragičtějších událostí izraelsko-arabského konfliktu. Smrt jedenácti izraelských sportovců na olympiádě, zasvěcené symbolicky míru, vyprovokovala jednu z nejslavnějších operací v dějinách státu Izrael. Odveta izraelské zpravodajské služby Mossad za útok na olympiádě vešla do dějin jako legenda ve světě tajných služeb a je popsána také v knize, kterou držíte v ruce.

Oba autori v této knize předkládají jednu z nejrozsáhlejších a nejrespektovanějších studií o historii izraelských tajných služeb, od počátků 20. století až do roku 1991. Čtenář se dozvídá o leckdy až úsměvných počátcích budování izraelského zpravodajského aparátu v období britského mandátu před druhou světovou válkou a začíná chápat klíčovou roli prvních příslušníku tajných služeb pro vznik Izraele. Autoři popisuji nejen širší vojensko--politické souvislosti všech popisovaných období, ale též osobní profil prvních nadšených budovatelů a pozdějších profesionálů, kteří tehdy již stáli v čele obávané a výkonné mašinérie. Pohled na dějiny arabsko-izraelského konfliktu prizmatem izraelských zpravodajských služeb poskytuje především cenný a neotřelý pohled na celou tuto složitou problematiku. Čtení knihy ovšem mnohdy rovněž otevírá oči, pokud jde o obecné fungování a strukturu tajných služeb a jejich nezbytnou úlohu v ochraně státních zájmů.

Ian Black je novinářem v prestižním britském deníku Guardian a jeho někdejším jeruzalémským korespondentem. Profesor Benny Moriss je jedním z nejznámějších izraelských historiků, kteří se věnují moderním izraelským dějinám, a v západním akademickém světě je dnes pro své názory považován za velmi kontroverzní postavu. Kniha, kterou napsal společně s Blackem, bezesporu patří k nejčastěji citovaným studiím o problematice izraelských lajných služeb. Mimo jiné i proto lze knihu doporučit širokému okruhu čtenářů.

štvrtok 18. februára 2021

KOSIARZ, EDMUND - NÁMORNÉ BITKY

KOSIARZ, EDMUND

NÁMORNÉ BITKY
(Bitwy morskie)

Pravda, Bratislava, 1984
edícia Členská knižnica Pravda
preklad Jaroslav Coplák
prebal Jozef Michaláč
2. doplnené vydanie 

história, vojna,
608 s., čb fot., slovenčina

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý

7,00 €

*hroda**his*

Originálne vedecko-populárne dielo poľského autora sa zaslúžene stretlo s veľkým záujmom odborníkov i početného okruhu ostatných čitateľov. Upútalo syntetickým spracovaním rozsiahlej tematiky za obdobie vyše tridsiatich storočí — od prvej, v histórii známej bitky pri Magdale roku 1200 pred n. 1. až po súčasný, atómový vek.

Z nepreberného množstva faktografického materiálu, zo stoviek monografií a štúdii autor vybral a z marxistického hľadiska spracoval najpozoruhodnejšie udalosti a bitky, ktoré mali najväčší vplyv na rozvoj vojenského námorného umenia. Zvolil optimálnu skladbu knihy, ktorá svojou prehľadnosťou a výborným vybavením poskytuje plastický obraz vojnových udalostí na moriach a umožňuje rýchlu orientáciu.

Prvá časť chronologicky zachycuje obdobie od staroveku až po rok 1905. Opisuje bitky starovekých veslíc, stredovekých veslových lodí a plachetníc, bitky plachetníc v 16. —19. storočí a námorné bitky parných lodí od roku 1853. Všíma si druhy výzbroje, námornú taktiku a najznámejšie bitky. Poukazuje na zmeny, ktoré nastali v taktike bojov vynájdením parného stroja.

Druhá časť — od prvej svetovej vojny až dosiaľ — je spracovaná podľa tematických okruhov a ucelene približuje čitateľovi rozvoj hladinových námorných síl, ponorkového loďstva a námorného letectva, vývin operačno-taktických názorov, úlohu námorných síl jednotlivých krajin, operácie na námorných linkách, najväčšie námorné bitky y obidvoch svetových vojnách, taktiku a korzárske akcie nemeckých ponoriek, výsadkové a protivýsadkové operácie, obranu námorných základní a blokádne akcie.

Hlavnú pozornosť v knihe venuje námorným operáciám v obidvoch svetových vojnách. Pred nami defilujú loďstvá Veľkej Británie, USA, Francúzska a ZSSR, ako aj Nemecka, Talianska, Japonska a ďalších krajín.

História všeobecne a história vojenstva osobitne je neobyčajne poučná. A história námorných bitiek ponúka poučenie v koncentrovanej podobe. Nabáda, aby k tisíckam lodi, ktoré ležia na morskom dne, k nespočítateľným ľudským obetiam a stratám materiálnych hodnôt v námorných bitkách už nikdy nepribudli ďalšie, aby skvelé výsledky vedecko-technického pokroku slúžili mieru a napredovaniu ľudstva na kontinentoch i na všetkých moriach a oceánoch.


pondelok 26. októbra 2020

GOVORUCHIN, A. M. - PRÍRUČKA VOJENSKEJ TOPOGRAFIE

GOVORUCHIN, A. M.

PRÍRUČKA VOJENSKEJ TOPOGRAFIE
(Spravočnik po vojennoj topografii)

Naše vojsko, Praha, 1977
edícia Knižnica vojenských príručiek (40)
preklad Ján Puškár
1. vydanie, 15.250 výtlačkov

vojna,geografia,príručky,
272 s., 80 príloh, slovenčina

tvrdá väzba
stav: výborný

19,00 €

*kvaja**polit*

Obsiahla publikácia pojednávajúce o všeobecnej topografii z hľadiska vojenského využitia. Vznik a spôsob vytvárania vojenských máp, spôsoby navigácie a orientácie v teréne, doplnené množstvom kresieb a ukážok.

štvrtok 18. júna 2020

DURDÍK, JAN - HUSITSKÉ VOJENSTVÍ

DURDÍK, JAN

HUSITSKÉ VOJENSTVÍ

Naše vojsko, Praha, 1954
edícia Živá minulost (18)
ilustrácie Eduard Wagner
obálka Otakar Karlat
2. upravené a doplnené vydanie, 15.000 výtlačkov

história, vojna
244 s., čb a far. fot., čeština
hmotnosť: 365 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, pečiatky v knihe

2,20 € PREDANÉ

*bib20* *kat-his*

Zájem o slavné období našich dějin, husitské revoluční hnutí, a o jeho vojenskou stránku si vyžádal v krátké dobé druhé vydání knihy Jana Durdíka Husitské vojenství. Z technických důvodů není možno provést v tomto vydání větší úpravy, takže kniha vychází jako přetisk vydání prvního s některými drobnými korekturami. Autor probírá v jednotlivých kapitolách třídní složení vojsk nepřátel husitů, v nichž feudální jízda bvla podporována masou pěších poddaných sedláků, kteří ovšem neničit společné zájmy se svými feudálními pány; dále se zabývá třídním složením husitských vojsk, jejichž hlavní sílu tvořila chudina venkovská i městská. Rozebírá pak Zižkův vojenský řád a srovnává jej se současnými řády jinými, Další kapitola knihy se zabývá nejvýznačnějším činitelem ve vítězných husitských válkách - vysokou morálkou, vyplývající z uvědomělé dobrovolné kázně. Autor pak mluví o husitské výzbroji, o opatřováni potřeb a zásobování, o ženijních pracích. V obšírných kapitolách probírá organisaci, strategií a taktiku husitských armád, které zasáhly revolučním způsobem do dosavadního ztrnulého feudálního způsobu válčení. Nakonec probírá všechny významné husitské bitvy, opíraje se při tom o líčení kronikářů i o přímé výzkumy terénů. Kniha, doplněná bohatým obrazovým materiálem - dobovými ilustracemi a názornými rekonstrukcemi L. Wagnera, jakož i řadou náčrtů a plánů taženi i bitev, podává našim vojákům i ostatním čtenářům živý a barvitý obraz nejvýznamnějšího období českých dějin. Bude nejen nepostradatelnou pomůckou ve vojenských učilištích a na historických fakultách, ale i poutavou četbou pro každého, kdo se chce seznámit s nejslavnější bojovou tradicí, o kterou se opírá naše lidová armáda.


piatok 8. mája 2020

BONDAREV, JURIJ - BREH

BONDAREV, JURIJ

BREH
(Bereg)

Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1977
preklad Milan Tokár
prebal Peter Horváth
1. vydanie, 25.000 výtlačkov
13-72-107-77

beletria, román, vojna, literatúra ruská
468 s., slovenčina
hmotnosť: 590 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal natrhnutý

0,20 €

*mikpa* *kat-belx*

Jurij Bondarev (1924) patrí k tým spisovateľom strednej generácie, ktorí si každým novým dielom upevňujú pozíciu medzi poprednými súčasnými tvorcami a vzbudzujú zaslúženú pozornosť čitateľskej verejnosti i literárnej kritiky. U nás vyšli takmer všetky jeho diela — romány s vojnovou tematikou (Prápory žiadajú paľbu, Posledné salvy, Horiaci sneh) aj prózy zo súčasnosti (Tíšina, Dvaja, Príbuzní). Vo všetkých dielach priniesol niečo nové a objavné — jeho vojnové romány patrili k tzv. „druhej vlne“ vojnovej literatúry, ktorá zbavovala pátosu heroizmus sovietskych vojakov v krutých skúškach druhej svetovej vojny a kládla dôraz predovšetkým na „pravdu zákopov“, ako sa vyjadrovala kritika. V románoch zo súčasnosti zase nastoľoval aktuálne problémy, ktorými žila spoločnosť najmä po XX. zjazde KSSZ. Bondarev je vyslovene generačným spisovateľom, píše predovšetkým o tom, čo prežívala a pociťovala generácia jeho súčasníkov. Títo ľudia sú dnes päťdesiatnici, a to je vek zrelosti, vrcholu tvorivých síl a životných skúseností. Preto sa od nich oprávnene vždy čaká slovo vážne a závažné.

Vo svojom najnovšom románe Breh Bondarev takéto slovo povedal. Je to zatiaľ najrozsiahlejšie autorovo dielo a nepochybne aj najvýznamnejšie, nasýtené myšlienkovými i umeleckými hodnotami. Obidva doterajšie hlavné motívy Bondarevovej tvorby — vojna a súčasnosť — tu splynuli do jedného celku a spôsob, akým ich autor rozvinul, oprávňuje tvrdiť, že vytvoril jedno z najvýznamnejších diel povojnovej sovietskej literatúry.

Román je konštrukčne rámcovaný opisom návštevy dvoch sovietskych spisovateľov v Hamburgu. V čase návštevy vysvitne, že organizátorka celého podujatia je tá istá Emma, s ktorou Nikitin, vtedy poručík Sovietskej armády, prežil v posledných dňoch vojny, už po páde Berlína, svoju prvú čistú, romantickú lásku. Dramatický príbeh tejto lásky — sovietsky dôstojník a Nemka! — tvorí centrálnu časť románu. Aké bohatstvo typov, životných postojov a myšlienok vedel autor vtesnať do tohto príbehu!

Bolo by iste banálne, keby si títo dvaja ľudia po rokoch oživili starú lásku. Bondarev nešiel takouto lacnou cestou, ale využil tento motív inak — ako východisko reflexií o tom, ako životné osudy formujú ľudí, ako ich poznačujú a determinujú. Nejde tu o romantické stretnutie milencov po dlhých rokoch rozlúčky, ide o poznanie zložitého, často tragického, no nesmierne bohatého sveta, v ktorom žijeme. Preto aj rozhovory sovietskych spisovateľov so západonemeckými hostiteľmi nemajú len funkciu orámovať ľúbostný príbeh z vojnových rokov, ale sú organickou časťou autorovho veľkého zamyslenia o svete a človeku za posledných tridsať rokov. Zamyslenia, ktoré obohatí každého čitateľa.







V jedálni, veľkej, zafajčenej, zaliatej slnečnými lúčmi, zaplnenej vojakmi jeho čaty, v zhone a chaose čulého hovoru, smiechu, vtipkovania, všeobecného vzrušenia okolo stola, ihneď privítali oneskorený Nikitinov príchod natešenými výkrikmi: „Á, poručík, sadaj na svoje miesto, všetko je nachystané! “ a bodavý nepokoj, ktorý pocítil na schodišti, ihned zmizol — zmizol ako zbytočné, nemiestne pripomínanie nebezpečenstva. A znova si pokojne pomyslel: „Pravdaže, kým sa všetko skvele vyvíja, netreba si nič vtĺkať do hlavy! Hlavné je, že žije moja čata a že žijem ja! čo ešte treba? “

Väčšina vojakov sa hrčila pri kraji stola, hučala za čatárom Meženinom, ktorý postojačky pridržiaval kolenom vrece na stoličke, krútil na remienku hodinky, čo vybral zo škatuľky, hľadel na vojakov prižmúrenými očami a hlasno hovoril: — Pouvažujme, bračekovci, čo by sa dalo dostať za takúto vecičku? Opekaná bravčovinka, pivo a všelijaké nemecké žranice. Vzniká otázka, ako to urobiť? Zahútam sa — a ved je to hračka! Tatkin, počúvaj! Po raňajkách zájdeš naproti k majiteľovi zatvoreného obchodu a ponúkneš mu: reku, tak a tak, nemáte záujem o hodinky na základe vzájomnej dohody o výmene, po dobrom, hoci my by sme vás, paskudy, mali zahrdúsiť, no ako-tak sa ovládame! Niet námietok, aby sme korisť využili týmto spôsobom?

— Horkýže! Tatkin to zvládne, ten má plnú hlavu číslic! Ako kolchozný účtovník iste trieskal do počítadla ani do pianína! Staršinom by ho mali urobiť, ten ráta ani snajper! — rehotali sa za Meženinom a tam, v dave, začali s láskou stískať, potľapkávať po pleciach, po šiji maličkého, ryšavého Tatkina, vždy poriadneho, Šetrného, gazdovlivého mieriča tretieho dela, ktorý sa až zohol, rozkašlal pod náporom dobrosrdečných buchnátov vojakov. — Veru keby bol Tatkin intendant, druhý raz by sme mohli útočiť na Berlín! Náš Tatkin, to je priam generál bez hodnosti, mozog sa mu hýbe všetkými smermi!

Vari sú vo vreci samé hodinky? — prezvedal sa Tatkin, polichotený všeobecným uznaním jeho hospodárskych zásluh, a Šikovnými rukami otvoril zips na vreci. — Co je tu? Tuším šuští papier... Čože je to?

Milióny, Tatkin, poriadne sa pozri, bodaj ťa porantalo! — skríkol Meženin. — Fricovské ríšske marky, došlo ti, nie? Možno za ne kúpiť kravu a celý dom, ba ešte i Nemku na dôvažok, čo prstíkom láka z obloka za cigarety, chápeš? Sem pozri, Tatkin...! — A Meženin, ktorý vopred vedel, aký dojem teraz vyvolá, vytrhol z vreca hrubý zväzok bankoviek a pleskol ním o kraj stola. — V každom takom je päťtisíc! Co hľadíš ako teľa na nové vráta? Ber tento zväzok na prieskum, Tatkin, a vyňuchaj v akomkoľvek kráme, či ich berú alebo nie. A bude sa s nimi dať žiť, bračekovci!

Vari sú to naozaj milióny? — zhíkol Ušatikov a natiahol ponad Meženinovo plece dlhý krk ako vták, usilujúc sa zblízka pozrieť na peniaze na stole. — To sme čosi ako kapitalisti? Vrece? Vari len nie naozajstné? — vykríkol prekvapene a nadšene, ako mal vo zvyku.

Vyzerá to tak, že si sa stal milionárom, chlapče, otvor vrecká!

Načo je nám toľko? Co s nimi? Hrôza...!

S kašou ich zješ, zajedať ich budeš a ešte si pôjdeš po dupľu! Nebudeš otáľať...!

V nákazlivom návale vzájomnej lásky sa vojaci sácali, zo samopaše teraz mocne tľapkali Ušatikova po pleciach, po chudučkom chrbte, upokojovali ho týmto družným stís-
.............................................................................

... posledná veta ...

A už bez bolesti, lúčiac sa so sebou samým, pomaly plával na kompe, nasiaknutej vôňou sena, v teplej poludňajšej vode, plával, približoval sa, no nijako sa nemohol priblížiť k druhému brehu, zelenému, vytúženému, slnečnému — k prísľubu života.


piatok 24. apríla 2020

NEWARK, TIM - ROZHODUJÚCE BITKY DEJÍN

NEWARK, TIM

ROZHODUJÚCE BITKY DEJÍN
Úplný prehľad ozbrojených konfrontácií, ktoré zmenili modernú históriu
(Turning the Tide of War)

Ottovo nakladatelství, Praha, 2004
preklad Michael Borovička, Vojtech David
1. vydanie
ISBN 80-7360-150-8

história, II. svetová vojna, I. svetová vojna, vojna,
200 s., far. fot., slovenčina
hmotnosť: 1390 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: veľmi dobrý, pečiatky v knihe

PREDANÉ

*trsos* in *kat-HIS*




utorok 31. marca 2020

DÔSTOJNÍCI A ŠTÁBY POVSTALECKEJ ARMÁDY

DÔSTOJNÍCI A ŠTÁBY POVSTALECKEJ ARMÁDY
Organizačná štruktúra 1. československej armády na Slovensku

M. O. Enterprise, Banská Bystrica, 1994
Múzeum Slovenského národného povstania, Banská Bystrica, 1994
obálka Dušan Krnáč
1. vydanie
ISBN 80-85342-05-7

história, vojna, II. svetová vojna,
232 s., slovenčina
hmotnosť: 256 g

mäkká väzba
stav: veľmi nekvalitná lepená väzba, uvoľnené listy, pečiatky v knihe

5,00 € PREDANÉ

*bib14*






sobota 4. januára 2020

KOLLÁR, PAVOL - DEJINY VOJEN A VOJENSKÉHO UMENIA

KOLLÁR, PAVOL

DEJINY VOJEN A VOJENSKÉHO UMENIA

Naše vojsko, Praha, 1989
edícia Knižnica vojenskej teórie a praxe (72)
obálka Zbyněk Kočvar
2. vydanie, 7.000 výtlačkov
ISBN 80-206-0204-6

vojna, II. svetová vojna, I. svetová vojna, história,
472 s., slovenčina
hmotnosť: 625 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý

3,50 € PREDANÉ

*zukol5* in *H-bar*FR

Švajčiarský vedec J. J. Babel vypočítal, že od vzniku ľudskej civilizácie do poloviny 20. storočia viedlo ľudstvo 14 500 veľkých i malých vojen a ozbrojených konfliktov, v ktorých zahynulo okolo 3 miliárd 650 miliónov ľudí. Je teda prirodzené, že sa vojenská činnosť v ľudskej spoločnosti stala predmetom pozornosti už v staroveku. Veď vojny a ozbrojené konflikty mali aj svoje sociálnopolitické a ekonomické dôsledky ovplyvňujúce často osudy celých národov.

Prečo vojny vznikajú, akí činitelia pôsobia na ich priebeh a výsledky a obdobné otázky sa stali predmetom úvah a skúmania a viedli ku vzniku samostatného vedeckého oboru - vojenskej histórie. Dejinnú zásluhu na skutočne vedeckom zhodnotení a zdôvodnení vzniku armád a vojen, ich spoločenskej a politickej podstaty, role vojvodcov a ľudových más, činiteľov ovplyvňujúcich spôsoby a formy vedenia ozbrojeného zápasu atď. majú K. Marx, F. Engels a V. I. Lenin, ktorí stáli u zrodu vojenských dejín ako spoločenskej vedy opierajúcej sa o vedecký svetový názor.

Súčasťou tohto vedeckého oboru sú dejiny vojen a vojenského umenia, ktorými sa zaoberá táto učebnica. Dejiny vojen skúmajú príčiny ich vzniku, ich charakter a podstatu, politické a vojenské ciele bojujúcich krajín, vzájomný pomer síl na začiatku i v priebehu vojny v jednote ekonomických, sociálnopolitických, ideologických i odborne vojenských stránok. Ďalej sledujú priebeh ťažení, operácií a bojov v chronologickej súvislosti a venujú pozornosť vojenským a politickým dôsledkom vojen. Dejiny vojenského umenia skúmajú vývoj spôsobov a foriem vedenia ozbrojeného zápasu (stratégiu, operačné umenie a taktiku) v jednotlivých spoločenskoekonomických formáciách. V tejto učebnici je pritom dôraz položený na obdobie od vzniku imperializmu do súčasnosti.

Štúdium vojenských dejín má veľký poznávací a výchovný význam, pretože umožňuje poznať priebeh konkrétnych vojen, povstaní, bitiek a na základe toho prevziať z vojenskej minulosti to najlepšie a najosvedčenejšie pre potreby súčasnosti či budúcnosti. Je tiež významným zdrojom výchovy k socialistickému a proletárskemu internacionalizmu i triednej nenávisti k potencionálnemu agresorovi. Pomáha odhalovat' historické korene súčasnej vojenskej politiky imperializmu a umožňuje účinnejšie vedenie ideologického boja a kvalifikovanejšiu kritiku buržoáznej falzifikácie vojenskej histórie.

Učebnica by preto nemala chýbať v knihovničke vojenských vysokoškolákov, ktorým je určená predovšetkým, ale ani propagandistom či lektorom marxizmu-leninizmu. Formou spracovania je určená všetkým, ktorí sa zaujímajú o dejiny vojenstva.







štvrtok 31. októbra 2019

DOĽD-MICHAJLIK, JURIJ PETROVIČ - SÁM VOJAK V POLI

DOĽD-MICHAJLIK, JURIJ PETROVIČ

SÁM VOJAK V POLI
(I odin v pole voin)
I. diel

Vydavateľstvo politickej literatúry, Bratislava, 1963
preklad Ružena Jamrichová
3. vydanie, 15.000 výtlačkov
prebal Emil Bačík
75-035-63

beletria, román, vojna, literatúra ukrajinská
560 s., slovenčina
hmotnosť: 534 g

tvrdá väzba s prebalom

0,90 € stav: dobrý *takro*belx-ukr*
0,30 € stav: dobrý, prebal poškodený *cesvo*

Plamene druhej svetovej vojny blčali po pevninách i moriach, keď na arénu hitlerovského štábu vstupuje barón von Goldring. Mladý, tmavovlasý, driečny, s modrými očami, protekčné dieťa vysokého dôstojníka, odvážny, úspešný - ideál naozajstného germánskeho hrdinu. Ba dokonca vrtkavá vojnová Šťastena mu ostáva verná, oddane ho sprevádza po rôznych frontoch celej Európy, drží nad ním ochrannú ruku v najfantastickejších dobrodružstvách a nebezpečenstvách v Taliansku i Francúzsku, diskrétne odchyľuje clonu nad zákulisím fašistickej vojny.., Kto je vlastne tento záhadný Goldring? Čitateľ nepusti knihu z rúk, kým sa nedozvie o osudoch a príbehoch mladého sovietskeho zpravodajského dôstojníka, ktorý sa dal na najťažšiu prácu - na účinkovanie v nepriateľskom zázemí. Telesne i duševne dokonale pripravený, disciplinovaný a ostražitý, preniká k najdôvernejším zdrojom zpráv a informácii, a zachraňuje takto tisíce životov svojich rodákov ako aj mnohých čestných ľudí, bojujúcich proti zvrhlej hitlerovskej vojnovej mašinérii.

V populárnom špionážno-dobrodružnom románe „Sám vojak v poli", ktorého I. diel u nás vychádza po štvrtý raz, čitateľ má možnosť znovu si pripomenúť časy, keď neochvejnosť, húževnatosť a láska k vlasti pomáhali sovietskym ľuďom oslobodiť svet od hrôz a ohavnosti fašizmu.








Vojna jej rozbila všetky plány. Pravda, hotel nebol pustý. Takmer všetky izby zaujali stáli nájomcovia, utečenci z Paríža a z celého severu. Neponáhľali sa domov, ta, kde bol nastolený prísny okupačný režim. V Saint-Rémy bol zakrytý aspoň figovým listom — dohodou medzi nemeckým komandom a vládou z Vichy o „ochrane vlasti“. Utečenci sa v reštaurácii aj stravovali, ale niekdajších zárobkov už nebolo. Dôchodky madame Tarvalovej zakolísali. Niečo iného sú kúpeľní hostia, ktorí sa prichádzajú zabaviť, a už predtým si na to odložili peniaze, a niečo iného sú stáli hostia, ktorí sa trasú nad každým sou, lebo nevedia, či im vystačia peniaze, a ani netušia, kedy sa budú môcť vrátiť domov. A madame Tarvalová musela pravidelne podporovať aj matku, ktorá žila s mladšou dcérou v dedine Travels. Pred vojnou Louise, mladšia sestra madame Tarvalovej, žila v Paríži, kde pracoval jej muž André Renard ako letecký konštruktér. Ale roku 1939 André Renard narukoval, slúžil pri letectve a pravdepodobne zahynul, lebo Louise za celý čas nedostala od neho zvesti. Onedlho hitlerovci skonfiškovali celý Renardov majetok. Louise musela odísť z Paríža k matke na neveľkú dedinku tridsať kilometrov od Saint-Rémy.

Prirodzene, bolo by im bývalo výhodnejšie bývať všetkým spolu. Sestra by pomáhala v reštaurácii. Ale madame Tarvalová sa na to neodvážila. Nie preto, že by nemala rada sestru, lež z opatrnosti. Keby sa gestapáci dozvedeli, že Renardova žena býva u sestry, pokladali by aj reštauráciu, aj samotnú majiteľku za nespoľahlivé. Zakázali by nemeckým dôstojníkom vstup do reštaurácie a dôchodky by sa ešte zhoršili. Ved tak či onak, najväčšia časť zárobku plynula práve z týchto stálych hostí. Nie, nemohla si dovoliť vziať k sebe sestru! Madame Tarvalová starostlivo tajila, že si s ňou aj píše, najmä odvtedy, ako Jean odišiel k maquistom.

Áno, jej malý Jean, jej jediný syn, musel odísť k partizánom. Odo dňa, ako sa to stalo, madame Tarvalová nepoznala chvíľku pokoja. Ešte dobre, že sa to nedozvedeli gestapáci. Pre nich sa Jean nevrátil z frontu, zahynul v boji alebo padol do zajatia. Ale čo, ak sa to dozvedia? Ved ho už raz zadržali v horách. Na šťastie, natrafil na toho baróna. Podistým jej materinské modlitby zaúčinkovali a barón ho pustil. Inak ako by si mohla vysvetliť, že tak čudne postupoval? Azda spoznal v Jeanovi Monikinho brata? Nie, to nie je možné. A Jean ostal takým, aký bol — bezstarostné, hlúpe chlapča. Čo aj je starší od Moniky, správa sa horšie než ľahkomyseľné dievča.

Ale na Moniku sa môže spoľahnúť. Ona nie je taká. Pravda, nenávidí Nemcov a zavše je priprchká, no nikdy neprekročí hranicu. Ba pristala učiť po francúzsky aj baróna von Goldring. Napokon barón sa ani neponáša na Nemca. Je zdvorilý ako ozajstný Francúz a je veľmi srdečný. Odvtedy, ako pustil Jeana, madame Tarvalová dennodenne v ňom nachádza nové a nové ctnosti. Iba ozajstný gavalier vie sa tak správať. Jean odkázal po Monike, že priam zdrevenel od prekvapenia, keď všetko tak prešlo. Ale ozaj, odkiaľ sa Monika dozvedela o Jeanovi? Madame Tarvalová si pripomína časté výlety na bicykli, a zalieva ju horúčava. Čo, ak aj Monika je v spojení s partizánmi?

Madame Tarvalová sa pozastavuje a rozoberá to, čo si predtým nevšímala.

Veru, často prostred dňa v najsúrnejšej robote Monika nechá všetko naverímboha, vyhovorí sa, že ju bolí hlava a odíde kamsi . . . Potom tie pozdravy od Jeana . . . Akosi často ich Monika prináša. Alebo takéto reči: „Mama, ak sa ťa spýtajú, povedz, že Francois je môj ženích.“ Chápala to vtedy ako žart a usmiala sa. Francois s dlhým nosom a jej krásavica Monika! Teraz však nie je madame Tarvalovej do smiechu. Pomaly si začína uvedomovať, že dcéra čosi pred ňou skrýva. Panebože, ak sa to niekto dozvie! Veď Jean je v horách, ako-tak v ústraní, ale Moniku môžu podchvíľou prichytiť. Preč s týmito myšlienkami, priviedli by ju do šialenstva! Madame Tarvalová balamutila samu seba, zaháňala strašné podozrenia, vysmievala sa sama sebe, nazývala sa bojkom, ale nepokoja sa zbaviť nemohla.

Madame Tarvalová nikdy nič nenadštrkla Monike. Ved dobre si poznala dcéru. Povaha zápalistá a pritom zaťatá. Keby ju vystríhala, vyvolala by v nej výbuch zlosti a výčitiek. Monika sa nikdy nemohla zmieriť s myšlienkou, že
..............................................................................................................................................................

... posledná veta ...

"Ale teraz budeme ľuďmi mieru!"


utorok 26. júna 2018

DOĽD-MYCHAJLYK, JURIJ PETROVIČ - SÁM VOJAK V POLI

DOĽD-MYCHAJLYK, JURIJ PETROVIČ

SÁM VOJAK V POLI
(I odin v pole voin)
I. diel

Vydavateľstvo politickej literatúry, Bratislava, 1965
preklad Ružena Jamrichová
IV. opravené vydanie, 73.000 výtlačkov
prebal Emil Bačík
75-010-65

beletria, román, vojna, literatúra ukrajinská
554 s., slovenčina
hmotnosť: 607 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal po krajoch ohnutý

1,00 € - DAROVANÉ THCK *zukol3*

Plamene druhej svetovej vojny blčali po pevninách i moriach, keď na arénu hitlerovského štábu vstupuje barón von Goldring. Mladý, tmavovlasý, driečny, s modrými očami, protekčné dieťa vysokého dôstojníka, odvážny, úspešný - ideál naozajstného germánskeho hrdinu. Ba dokonca vrtkavá vojnová Šťastena mu ostáva verná, oddane ho sprevádza po rôznych frontoch celej Európy, drží nad ním ochrannú ruku v najfantastickejších dobrodružstvách a nebezpečenstvách v Taliansku i Francúzsku, diskrétne odchyľuje clonu nad zákulisím fašistickej vojny.., Kto je vlastne tento záhadný Goldring? Čitateľ nepusti knihu z rúk, kým sa nedozvie o osudoch a príbehoch mladého sovietskeho zpravodajského dôstojníka, ktorý sa dal na najťažšiu prácu - na účinkovanie v nepriateľskom zázemí. Telesne i duševne dokonale pripravený, disciplinovaný a ostražitý, preniká k najdôvernejším zdrojom zpráv a informácii, a zachraňuje takto tisíce životov svojich rodákov ako aj mnohých čestných ľudí, bojujúcich proti zvrhlej hitlerovskej vojnovej mašinérii.

V populárnom špionážno-dobrodružnom románe „Sám vojak v poli", ktorého I. diel u nás vychádza po štvrtý raz, čitateľ má možnosť znovu si pripomenúť časy, keď neochvejnosť, húževnatosť a láska k vlasti pomáhali sovietskym ľuďom oslobodiť svet od hrôz a ohavnosti fašizmu.







KUBISOVA PASCA

Spomedzi všetkých domov v dedine bola najsúcejšia nemocnica, preto slúžila dvojakému účelu. Vo dne tam obedovali dôstojníci, a vtedy sa v najväčšej sieni porozostavovali stoly do tvaru písmena „T“. Za stolmi, ktoré predstavovali kratšiu čiastku písmena, sedeli najvyššie šarže. A ďalej si dôstojníci posadali podľa toho, v akých osobných vzťahoch boli k veliteľstvu, a podľa hodnosti. Večer však nezachovávali subordináciu. Vtedy stoly stáli voľne, dva a dva, alebo každý osve, podľa toho, či dôstojníci popíjali koňak, alebo kartovali. A večer obzvlášť ostro bolo cítiť zápach po medikamentoch a dezinfekčných prostriedkoch, ktorý sa nijako nedal odstrániť, čo ako škriabali steny a umývali dlážky. Zápach pridával akúsi trpkú príchuť aj vínu aj škriepkam, ktoré sa strhli pri pijatike.

Ostrý zápach dnes mimoriadne dráždil kapitána Paula Kubisa. Nevedno prečo, vzbudzoval v ňom spomienky na maličkú čakáreň na pohraničnej talianskej stanici, odkiaľ na vyzvanie svojho strýka generála odcestoval do Nemecka. Spomienky sa mu vynorili vari preto, že aj v čakárni zapáchali dezinfekčné prostriedky a že ho obchádzala nevoľnosť. Veď celkove sa vtedy cítil velmi zle. Dva roky bol študoval v Ríme, chystal sa na duchovnú kariéru, a tu ho odrazu zachytila vojna. Namiesto duchovnej hodnosti čakala ho práca v oddiele agentúrneho zpravodajstva. Pravda, Paul neľutuje, že zhodil sutanu. Vojenská uniforma mu neúrekom pristane. Čierny golierik na uniforme sa utešene odráža od bledej tváre a oči sa potom zdajú ešte hlbšie. Ba slečna Klára povedala o nich, že sú akési záhadné. Ale aj tak mu je žiaľ za rokmi, ktoré prežil v Ríme. Vtedy ešte veril v svoje vyššie poslanie a všeličo ho hlboko vzrušovalo. Rád by ešte aspoň raz precítil všetky tie pocity očakávania, neistoty, nadšenia. Ale ako otupeli odvtedy všetky city! Teraz sa vzrušuje, iba keď odkrýva prvú kartu pri hre.

Paul Kubis sa obzerá po sieni, hľadá partnerov. Že by pozval baróna von Goldring? Má peňazí ani maku. Len hrať trocha rozvážne, nehazardovať. ..

V poslednom čase sa Kubisovi nedarí v kartách. Ako každý hráč verí, že už-už sa to zmení a azda sa mu všetko vráti aj s dôvažkom. Len aby neprepásol tú krátku chvíľu, keď sa šťastie zmiluje nad ním a milostivo naňho vzhliadne. A možno práve dnes ...

Paul rezko prejde sieňou a podíde ku Goldringovi, ktorý živo beseduje s Kockenmullerom.

Barón, nechcete si so mnou zahrať? Akiste hráte whist?

Goldring rozhodí rukami a úprimne sa prizná:

Veľmi ľutujem, že som taký nevzdelanec. No naozaj ani netuším, aká je to hra. Ale priznám sa, rád by som sa ju naučil.

Ak sa nenahneváš, Paul, zostavím ti partiu, — navrhol Kockenmuller.

A koho ešte zavoláme?

No tak Schultza a ... — Kockenmuller sa obzerá, — a ... bárs aj Wernera . . . Werner, — zavolá, — rozoznáš este túza od dolníka?

Werner, chmúrne popíjajúci za stolíkom koňak, lenivo vstáva. Oči má už celkom pomútené, no drží sa rovno a pohybuje sa rezko, akoby ani nebol pil.

Kockenmuller rozostavuje stoličky. Je dnes veľmi veselý



sobota 15. júla 2017

REMARQUE, ERICH MARIA - ČERNÝ OBELISK

REMARQUE, ERICH MARIA

ČERNÝ OBELISK
Historie opožděného mládí
(Der schwarze Obelisk)

Naše vojsko, Praha, 1968
edícia Živé knihy (77)
preklad Jan Scheinost
obálka Ivan Urbánek
2. vydanie, v NV 1., 40.000 výtlačkov

beletria, román, vojna,
340 s., čeština
hmotnosť: 402 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, v knihe podčiarkované pasáže perom

1,00 € 

*zimpa* in **O1**

Černý obelisk je v pořadí osmým románem autora, který se hned svou první knihou Na západní frontě klid stal spisovatelem světového jména a popularity. Jistě to není náhodou. Jeho romány strhují už téměř po čtyřicet let masy čtenářů bohatě rozvrstveným dějem, v němž nenajdeme hluchých míst, silou myšlenek, jimiž se autor ústy svých hrdinů vyslovuje k nejrůznějším filosofickým otázkám, a v neposlední řadě i nekompromisním postojem autorovým k válce, jeho vášnivým odporem k fašismu a vřelým humanismem.

V Černém obelisku nás zavádí do Německa r. 1923, kdy mladou výmarskou republiku zaplavila bouřlivá vlna inflace, která jedněm vynesla obrovské, takřka nevyčíslitelné zisky, pro druhé znamenala naprosté zbídačení a zemi zavedla do hluboké krize mravní. Do této neklidné doby po nedávno prohrané válce, kdy se však už znovu, a stále silněji, ozývají hlasy volající po nové, vítězné, postavil autor svého lyrického hrdinu, jehož mladá léta byla — stejně jako Remarquova — tak záhy poznamenána válkou. Ludvík Bomer, básník, varhaník, bývalý učitel a nyní zaměstnnec firmy prodávající náhrobky, který nese bezesporu mnoho autobiografických prvků, je mluvčím generace a zároveň komentátorem a kritikem doby. S dokonalým mistrovstvím je v tomto románě ovšem vykreslena nejen tato ústřední postava, ale i celá řada ostatních figur, ať už mají k hlavnímu hrdinovi užší vztah — jako jeho kamarád z války a zároveň zaměstnavatel, rozvážnější a praktičtější Jiří, či Isabela, ztělesnění čisté, romantické lásky — nebo jsou jen „lidmi kolem něho". Ti všichni tvoří dohromady pestrou galerii postav nejrůznějších charakterů od dobráckých, přes šmelináře, plující vesele po vlnách inflace, až k typům tupých a nebezpečných přívrženců nastupujícího nacismu. Nastavením zrcadla těmto důležitějším i méně významným obyvatelům malého německého města nastavuje Remarque zrcadlo celému tehdejšímu Německu, v němž se jiskry nacismu, dosud jen doutnajícího, rozhořely zanedlouho ve zhoubný a už neuhasitelný požár.

Mezi ostatními romány Remarquovými zaujímá Černý obelisk významné místo. Už tím, že tu autor poprvé ve větší míře osvědčil smysl pro humor, který se rozlévá po stránkách románu v nejširší škále od bodrého a mírně ironického až po sžíravý sarkasmus.






U Eduarda má slezinu Klub básníků. Výlet do bordelu je už hotová věc. Otto Bambuss horoucně doufá, že tím prokrví svou lyriku. Hans Hungermann chce získat inspiraci pro svého „Casanovu“ a pro sbírku básní ve volném verši „Žena démon“. Dokonce i Matyáš Grund, autor „Knihy o smrti“, doufá, že tam sežene několik výrazných detailů pro poslední delirium paranoika. „Proč nejdeš s námi?“ ptám se Eduarda.

„Nemám to zapotřebí,“ prohlašuje rozpačitě. „Mám všechno, co potrebuju.“

„Ták? Ty máš všecko?“ Vím, co mi chce nabulíkovat, ale taky vím, že lže.

„Spí s každou svou pokojskou,“ prohlašuje Hans Hungermann. „Když mu některá nechce dát, ukáže jí dveře. Je to opravdový přítel lidu.“

„S pokojskou! To bys udělal tyf Volné verše, volná láska! Já ne! Nikdy nic ve vlastním domě! To je stará zásada.“

„Ani s hosty ne?“

„Copak hosti.“ Eduard obrátí oči v sloup. „Tomu se člověk někdy nevyhne. Například vévodkyně z Bell-Arnimu ...“

„Co například?“ ptám se, když se odmlčí.

Eduard se upejpá. „Kavalír je diskrétní.“

Hungermann dostane záchvat kašle. „To je pěkná diskrétnost! Kolik jí bylo? Osmdesát?“

Eduard se pohrdavě usmívá, ale úsměv mu náhle spadne jako maska s rozvázanou tkaničkou. Vstoupil Valentin Busch. O literaturu se sice nezajímá, ale přesto se rozhodl, že s námi půjde. Chce být při Bambussově ztrátě panictví. „Jak se vede, Eduarde?“ ptá se. „Je to prima, že ještě žiješ, co? Jinak by sis byl s tou vévodkyní nic neužil.“

„Odkud to víš?“ ptám se překvapeně.

„Zaslechl jsem to venku na chodbě. Vždyť skoro řvete. Už jste si asi lízli kdečeho. Ať je to jak chce, já Eduardovi tu vévodkyni přeju ze srdce. Těší mě, že jsem to byl já, kdo ho pro ni mohl zachránit.“

„To bylo dávno před válkou,“ prohlašuje rychle Eduard. Větří nový útok na svůj vinný sklep.

„Dobře, dobře,“ odpovídá Valentin shovívavě. „Po válce už jsi taky asi prokázal své mužství a zažil ledacos krásného.“

„V téhle době?“

„Právě v téhle době! V zoufalství je člověk spíš přístupný dobrodružství. A právě vévodkyně, princezny a hraběnky jsou dneska hrozně nešťastné. Inflace, republika a žádná císařská armáda, to už dokáže zlomit lecjaké aristokratické srdce! Co bys řekl dobré láhvi, Eduarde?“

„Teď nemám čas,“ odpovídá Eduard duchaprítomně. „Je mi líto, Valentine, ale dneska to nejde. Chystáme se na klubovní výlet.“

„Ty jdeš s námi?“ ptám se.

„Ovšem! Jako pokladník přece musím! Předtím jsem si to neuvědomil. Povinnost je povinnost.“

Dám se do smíchu. Valentin na mne mrkne, ale neřekne, že jde taky. Eduard se usmívá, protože věří, že ušetřil láhev. A tak je všechno v nejlepším pořádku.

Vyrazíme. Je nádherný večer. Jdeme do Bahnstrasse číslo 12. Ve městě jsou dva bordely, ale ten v Bahnstrasse je o něco elegantnější. Je v malém domě za městem, obklopený topoly. Znám to tam dobře. Prožil jsem v něm část svého mládí, aniž bych věděl, co se tam vlastně děje. Když jsme měli odpoledne prázdno, chytávali jsme v potocích a rybnících za městem mloky a ryby a na lukách motýly a brouky. Jednou jsme hledali za hrozného vedra hospodu, kde bychom si vypili limonádu, a tak jsme se octli v Bahnstrasse 12. Velký lokál v přízemí se ničím nelišil od jiných lokálů. Byl tam chládek, a když jsme chtěli sodovku, postavili nám ji na stůl. Za chvíli přišlo několik žen v župáncích a květovaných šatech. Ptaly se nás, co děláme a v které jsme třídě. Zaplatili jsme sodovku a příští parný den jsme přišli zase, tentokrát s knihami, které jsme si vzali, abychom se venku u potoka učili. A opět přišly vlídné ženy a mateřsky se o nás zajímaly. Byl tam chládek a pohodlí, a protože odpoledne už nikdo jiný nepřišel, zůstali jsme sedět a pustili se do úkolů. Ženy se nám dívaly přes rameno a pomáhaly nám, jako by to byly naše učitelky.

nedeľa 7. mája 2017

ČERNÝ, JIŘÍ - PRÍRUČKA PRE BRANCOV

ČERNÝ, JIŘÍ
HURKA, VÁCLAV

PRÍRUČKA PRE BRANCOV
(Příručka pro brance)

Naše vojsko, Praha, 1961
preklad Ervín Solan
obálka  a ilustrácie Jiří Ledvina
2. prepracované vydanie, 13.000 výtlačkov

vojna, príručky
236 s., čb fot.,slovenčina
hmotnosť: 316 s.

tvrdá väzba
stav: dobrý

1,60 € PREDANÉ

*mipet2* (in *r15*)